Kreperat

Byl jsem sice včera plavat, mohly by tu být fotky hezkých holek, ale jak už napsal, je tam zakázané fotit. Je mázlá, jak byla v pohybu, ale škoda ji vyhodit. . Včera jsem plaval od jednácti do sedmi (s malými slunnými přestávkami) a dneska je mi jakoby mne přejel parní válec. :D .

U toho Phoenix-See při procházce s dcerou jsem zahlédl i jednu náruživou fotografku a tak jsem neodolal. . . Čekám, že mne jednou taky někdo takhle vyfotí a objevím se na blogu. :D .

Dnes ráno jsem se vydal za kozím pachem a byla to podobná cesta jako včera, i když jiným směrem. Co mne tam táhlo? Kozí sýr. Přes hory a doly jako v pohádce, roklemi nahoru dolů a pořád do kopce, kolem drobných stavení, vyschlým potokem a poli a loukami. Jak řeknu louky, vybaví se mi hned dětství. Za mých vyjížděk jsem se tehdy pokaždé navečer vracel s plnou náručí lučních květů pro maminku. Do sladce vonící louky jsem se nejdřív natáhl jak široký tak dlouhý a naslouchal vrnění včel, které se hemžily kolem jetelových květů. Polabské nížiny byly bohaté na louky, těch bylo v nedohlednu, plné bělásků, modrásků, motýlů všech pestrých barev, brouků, které šplhaly po stéblech trav, i konipásků, s kterými jsem si pohrával, ale i bzukotu často vlezlých much, jen nevím, zda-li je tomu tak dosud. K stavení, k němž jsem kráčel po pachu, jako větřící pes, aniž jsem ztratil stopu, jsem nakonec žíznivý došel. Domek byl na zdejší poměry zanedbaný, ale za ním se skutečně na malé oplocené louce pásly k