Jeffersův dům - Konečné znění 13

Dnes ráno jsem se vydal za kozím pachem a byla to podobná cesta jako včera, i když jiným směrem. Co mne tam táhlo? Kozí sýr. Přes hory a doly jako v pohádce, roklemi nahoru dolů a pořád do kopce, kolem drobných stavení, vyschlým potokem a poli a loukami. Jak řeknu louky, vybaví se mi hned dětství. Za mých vyjížděk jsem se tehdy pokaždé navečer vracel s plnou náručí lučních květů pro maminku. Do sladce vonící louky jsem se nejdřív natáhl jak široký tak dlouhý a naslouchal vrnění včel, které se hemžily kolem jetelových květů. Polabské nížiny byly bohaté na louky, těch bylo v nedohlednu, plné bělásků, modrásků, motýlů všech pestrých barev, brouků, které šplhaly po stéblech trav, i konipásků, s kterými jsem si pohrával, ale i bzukotu často vlezlých much, jen nevím, zda-li je tomu tak dosud.

K stavení, k němž jsem kráčel po pachu, jako větřící pes, aniž jsem ztratil stopu, jsem nakonec žíznivý došel. Domek byl na zdejší poměry zanedbaný, ale za ním se skutečně na malé oplocené louce pásly kozy. Před vchodem do domu s čenichem na zemi v prachu pospávali dva vyhublí psi, kteří byli nejspíš z kozího pachu tak zmámení, že když mne zahlídli, jen zvedli hlavu. Přesto ze vchodu, ospale mžourajíc do slunce, vyšel v mém věku muž, aby se zeptal co tam u něho k čertu chci. Nemohl bych říct, že by se těm psům v ničem nepodobal. V zapraném vytahaném triku, neholený, bos a jako troska vrávoral. Na kozí sýr jsem se raději neptal, zeptal jsem se jen na cestu, pohladil po hlavě jednoho z psů a pod záminkou že jdu do hor, odkráčel. Ten sýr jsem koupil pak v obchodě. S čerstvým chlebem kozí sýr a zapít to celé douškem červeného vína, není to snad to nejlepší co si může člověk dopřát? Navečer, před domem s výhledem na moře, ve vlahém prosoleném vzduchu, kdy se pomalu šeří a padá černá noc... a slyším pak už jen burácení vln.

Někdy uprostřed 50. let, už dovedl číst a psát, ale nebylo to ještě valné. Spolu s kreslením v sobě objevil ještě jednu zálibu, i když dnes už nemohl vůbec pochopit, jak k tomu mohl přijít. Sedával po celý volný čas před domem na schodech, na těch vyložených schodech až na chodník, a zapisoval si čas a poznávací značky vozidel, tenkrát jich nebylo mnoho, většinou nákladní auta, často jela jen k novým jatkám naproti, která projížděla. Ale to nebylo všechno. Večery pak trávil tím, že údaje porovnával s předchozími dny. Možná to nebylo v něm, že by měl statistické, nebo policejní, nadání. Možná to bylo jen tou dobou. Hotová špionáž.

Další činnost, která ho rovněž plně zaměstnala, nejspíš z dlouhé chvíle, provozoval aktivněji. Byla to práce podobná, ale že žil v maloměstě, nebyla tak náročná. Vyhlédl si někoho koho neznal, ani od vidění, ale musel mu být zajímavý a nápadný. Toho pak sledoval krok za krokem. Pokud se přihlédne k době v jaké to bylo, kdy se pro každou hloupost nebo nedorozumění udávalo, bylo jen dobře, že se jednalo jen o jeho dětskou zálibu, která nemohla nikomu uškodit. Nikdy se ty výsledky jeho sledování nedostaly do špatných rukou nebo na veřejnost.

.