Ve skutečnosti jsem taky knihomol. Běhal jsem od dětství po antikvariátech a plnil byt k prsknutí poklady, které mne i inspirovaly v psaní. Taky jsem toužil být jako vy jednou spisovatel. Jedna z těch knih, která mi tady v Praze zůstaly, je od Jaroslava Vlacha z roku 1913, kde pojednává o ženách jako Čechoslovankách a pár odstavců z ní budou jistě i pro vás zajímavé, jak se ty ženy za ten čas docela hodně změnily, i když v mnohém zůstaly i stejné. Můžete se tu s nimi porovnat. Jak vidět, i tehdy byly čiperné Pražačky proslulé svojí krásou a jejich poprsí taky nemělo vady na kráse... ... a pěkná stehna obdivovaná cizinci. Jen ta vznětlivost a lehká mysl jim bohužel zůstala. S tou jejich zbožností je to sice horší, ale aspoň pilně čtou a chtějí se taky proslavit psaním jako paní Víková-Kunětická. A tady se můžete i obrazně porovnat. Takové upřímné oči měly ty Češky, co říkáte? .
