Svátost manželství
Jak se zdá, už asi ani není ta svátost manželství od Boha, jak se píše v Písmu svatém. Nejenže lidé spolu žijí jen na psí knížku, jak se docela rychle v českých a moravských krajinách vžilo, ale dokonce nepovažují manželství, pokud se vůbec nechají odat, ani za něco pevného... co vydrží ve všem dobrém a zlém až do smrti. Taky mne rozvod postihl, i když jsem se tomu několik let bránil a doufal, že se ten rozbitý hrnec, to manželství, nějak slepí. Ale chci psát o něčem jiném, co se mi zrovna honí hlavou. Po rozvodu jsem poznal docela mega vdaných žen, kterým nic nebránilo si se mnou začít. Některé žily s manžely a hledaly u mne přesně to, co scházelo jejim mužům... cit a pochopení. Další, těch bylo podstatně víc, taky vdané, žily v osamocení, protože se jejich muži odstěhovali za jinými ženami (z nich mnohé jsou taky stále vdané)... a nikdo se už ani nenamáhá ty vztahy manželské nějak aspoň právně ukončit. No není v tom docela velkjej bordel? Ti lidé nekoukají k Bohu do Nebe, jak byste s