Kreperat

Jak už jsem včera napsal, přijal jsem pozvání od zcela neznámé ženy... na na kafe a nebylo to ledajakých končin, bylo to do zahrádkářské kolonie v Libni. Pokud nejste z Prahy, nevíte do jakých nebezpečných končin jsem se odebral, vždyť už se už od nepaměti říká Žižkovu a Libni obloukem se vyhni... a právě na vině jsou hlavně ty holky z Libně. Ale nakonec jsem měl to štěstí (dá se tomu říkat štěstí?) že ta holka nebyla tak docela z Libně, ale krev a mlíko Běloruska. Každopádně přežil jsem to ve zdraví, neznásilnila mne a jsem tady. Dvakrát mi Halina ještě volala, jestli přijedu a tak jsem si dodal odvahu a jel. Vystoupil jsem z metra na Invalidovně... ... a tam už mne už na mne čekala v autě. No nebylo to od ní hezké? Upřímně řečeno, v Libni jsem byl naposled někdy před dvěma lety, ale to bylo jen v takové civilizované části (z toho prostředí je ta novela na pokračování Malá feťačka, kterou najdete v rubrice), ale jinak se těm místům, ani nevím proč, docela vyhýbám. Pokud znáte Kamila L