Majitelem zahradnictví, i když jen na dožití, byl chlap jako hora. I přes své pokročilé stáří stále něco zkoušel a vynalézal, většinou to však byly jen ztřeštěné nápady, ale co bylo na nich krásné, měly vtip. Celá ta jeho zahrada byla i pro děti, které miloval, vyloženým rájem. Protože věděl, že mu to všechno vlastně už nepatří, že mu to komunisti už vlastně vzali, dělal pro děti možné nemožné a všechno co mohl rozdával. Natáhl třeba lano mezi dva stromy a učil je provazochodectví, učil je na vlastním příkladu jak si dát nohu za krk, ale učil je i jak sázet sazenice a mladé stromky. Zeleninou se mnoho nezabýval, jen pro svou potřebu a své známé, s kterými provozoval výměnný obchod. Byl ve všem soběstačný. Pár metrů od srubu měl vykopaný krecht a tam ukládal všechnu sklizenou zeleninu, brambory a celou nůši hrušek a jablek, aby měl v zimě co jíst a z čeho vařit. Jinak raději pěstoval karafiáty a růže, na podzim listopadky. Z jejich výtěžku vlastně žil, ty prodával na dušičky spolu s chv...