Syn jakoby nebyl z jeho těsta a možná ani není, protože se v něm ani v nejmenším, na rozdíl od dcery, nepoznává. Po jeho původu ale přesto nemá v úmyslu pátrat, protože kdyby neměl být jeho otcem, rmoutilo by ho to ještě víc. Malou rozložitou postavou a chůzí působí jako sedlák, říká si, když ho pozoruje z dálky, protože tak si i vždycky představoval venkovské balíky. Ani povahou nemůže mít nejmenší kapku jeho krve. Všechno je v něm tak diametrální, tak neústupné. Má v sobě cosi zarputilého, a právě to, i když to není jeho vina, se mu hnusí u jeho matky. Proto ho taky nemohl a ani nemůže milovat tak, i když ví, že ho tím zraňuje, ale je to nad jeho síly, jako miluje jeho sestru. Dcera, vysoká štíhlá blondýnka, s rovným držením těla, se zase matce se ani v nejmenším nepodobá. Někdy si říká, když ji rozjasněnou a pokaždé ve spěchu zahlédne na ulici, že musela vypadnout z kukaččího hnízda. Na její lehkou chůzi, jako když tančí, se nemůže vynadívat. Ale jemu se přeci jen podobá, sama mu je
