Kreperat

... nejde nic. A to je i v životě. V poledne mi poslala moje láska mail, (možná to nevíte, ale já nepoužívám mobil), že by byla ráda, kdybych ji někam příští týden odvezl a tak mi napadlo, že bych se měl podívat na auto, jestli nemám vybitou baterii. Jezdím totiž v Praze jen veřejnou dopravou a proto auto už přes měsíc, zrovna v těch mrazech, stálo. A taky jo. Dálkové ovládaní sice bliklo, ale auto se tvářilo jako mrtvej brouk a ani klíčem to nešlo. V tu chvíli mi ani nenapadlo, že bych měl vyzkoušet zámek vzadu od kufru. To mi pak poradili vedle v servisu a otevřít zámek nakonec šel. Vlezl jsem tedy do auta zadem, zvedl kapotu od motoru a hodný soused mi pomohl nastartovat kabelem. A pak už jsem jen bezcílně jezdil po městě, abych tu baterii dobil. Takže krásně prožité odpolene. :D Tomuhle muži se taky vybila baterie a právě ji dobíjí. A jak jste na tom vy? .

Včera před polednem jsem se krátce setkal s kamarádkou na Žižkově a tak jsem si říkal, že bych se pak mohl projít po Vítkově, který je odtud pár kroků. Jsou to asi už tři roky kdy jsem tam naposled s Lenkou a jejími dvěmi přítelkyněmi byl a docela jsme si ten den i užili. Je to kopec nad Prahou a odtud i skoro na všechny strany hezký výhled. Takže to jen na okraj. A jak všichni jistě víte, včera byl krásný, skoro až letní den a každý si to sluníčko užival jinak, jak dole hned uvidíte. . . . . . Všude tam kvetou tyhle modré kytičky. .