Kreperat

Jsou místa, kde jsme něco krásného prožili, která nám navěky uvíznou v paměti a najednou žasneme, když se tam po letech ocitneme... všechno je nám tam tak blízké, jako by se i čas zastavil. Jen s tím rozdílem, že jsme tam s jiným milovaným člověkem... jak to někdy v životě chodí. Všechno se nám rázem v mysli otevře, jako by to bylo včera... a to se musí zkrátka zažít. Abych vás dlouho neunavoval, minulou neděli jsme tam jeli na kole s D. kolem a najedou vidím, kde najednou jsem. U Turyňského rybníka, kterému se říká i Záplavy, kde jsem byl před lety s mojí Bohunkou. Bylo to tehdy začátkem října a padaly kaštany. Někteří z vás ji ještě znáte. . . Ten její copánek nasvícený podzimním sluncem. Bylo krásně a nejen počasí. . . A tady začínají fotky z poslední neděle... bylo sice hezky, ale pod mrakem. . . . . A na závěr, takhle vypadá Bohunka dnes... čerstvá fotka. .