Vzeprít se vetsine a zavedeným porádkum
Pred pár dny jsem byl na návsteve u J., má krásnou sbírku grafik (i já je sbírám) a tak se nás hovor svezl na výtvarné umení... jak se nekterí umelci snazí prijít s necím novým, aby se prosadili a mnozí z nich za kazdou cenu, az je to úsmevné. Vsichni to známe z historie, ty ruzné smery pres secesi, imresionismus, kubismus a dalsí... vzdy neco nového na trhu az uz ani ten papír nebo plátno nepotrebovali a stali se tím dílem sami. A z toho jsme nejak samovolne presli i na politiku, ze nekterí lidé (a to je obvykle vetsina, pojmenovaná nekdy jako stádo, nebo ovecky) se proste nevzpírají a snazí se nejaký ten útlak, pokud je snesitelný, v ústraní prezít. Jako príklad muze být normalizace. Ta mensina naopak, riskuje proste vsechno, dokonce i svuj zivot. A pak jsme se dál bavili co je vlastne k tomu vede, ze se tak zarputile chovají. Mají uz takovou povahu, jít proti proudu a vlastne být tak nejak na výsluní, kdyz se o nich mluví? Nebo jsou opravdu tak presvedceni o tom co ciní a jdou za tí