Taky jsem takovej akumulátor
Možná někteří z vás včera sledovali ten film v televizi na dvojce. Akumulátor. Ten film byl o mě, jen jsem v něm nehrál. Ale abych nepředcházel. Dagmar, už jsem tady o ní psal, se mi zase přihlásila, dala si docela dlouhou pauzu, že by mne opět ráda viděla. Tak jsem ji pozval k sobě na kávu, ale chtěla čaj s mlékem. Bylo hezké ji znova vidět a hned se ptala, co jsem zase napsal. Před měsícem opravdu vyšla kniha o vltavínech, ale byl jsem tentokrát jen její spoluautor. Ukázal jsem jí tu knihu, jak můžete vidět na fotkách. Dagmar byla tentokrát celá zesláblá a znavená, taky pokašlávala, navíc ji bolela páteř za krkem a tak jsem se na její krk podíval. Jak už jsem tu taky psal, mně stačí na ta místa jen přikládat ruku a ta vysílá energii, která je hojivá. Netrvalo ani moc dlouho, ale zatmělo se ji v očích a málem mi chudinka omdlela. Já o tom nadbytku mojí energie vím, ale tentokrát jsem to asi přehnal. Například moje M. jakmile ji vezmu do náručí, tam je ten můj dotek ještě inenzivnější,