Kreperat

Věra pracuje až do šesti, ale to jsem i uvítal, protože procházky noční Prahou, zejména v těchto krásných podzimních dnech, jsou jedny z nejhezčích. Vydali jsme se na Kampu k Vltavě a kam taky jinak, když je to tam nejkrásněji. Romantika pur. A miluji, když mi při procházkách nabídne své ruce a mohu se jich dotýkat. Zejména pro ty její, křehké a hebké, mám slabost. Věřím, že i jí se to líbí a ráda se mnou nechá líbat do dlaní. Ty svěla na vodě... Musí prý o ty své ruce pečovat, protože je to její pracovní nástroj. Do Národního divadla v době když jsem tu pracoval jako architekt, jsem navrhl kliky... a lidé se jich taky dotýkají. To bylo v době její rekonstrukce. . Kupodivu jsme tam nepotkali skoro člověka. . . . I v kavárně jsme byli sami... jakoby vymřel svět. Dali jsme si láhev červeného. Praha byla jen naše. .