Kreperat

... a tím se, včetně rozdílného pohlaví, nejvíc lišíme. Já jsem tolerantní, jen to maso v žádném případě nekoupím, protože právě tím bych podporoval zabíjení zvířat, ale může ho Maruška u mne upéct, usmažit, nebo uvařit.... a před mými zraky i jíst. Jen jsem rád, když si pak, než mne políbí, vyčistí zuby. Ovšem jde si je sama od sebe vyčistit, protože je ke mně pozorná a taky tolerantní. . Abych nepřišel zkrátka a nehladověl, upekla mi k večeři jablkový závin. Trochu se jí prolomil, ale byl moc dobrý. Minule jsem vám ukázal, že má M. hezká prsa, ale Maruška má za se krásná lýtka. Každá žena je něčím vyjímečně krásná, mají schopnostz lišit se... a taky proto mám tak hodně kamarádek. .

Dobře jsme se s M. prospali, naasnídali se a jeli nakoupit. Bohužel jí někdo v autobusu ukradl peněženku i s papíry a mobilem a tak jsme hned měli po pohodě. Jela tedy domů všechno zablokovat. Doma jí navíc prudil manžel, takže mi teď v druhém mobilu, který má, pláče. Zkouším na ten její ztracený mobil pořád volat, ale nikdo se neozývá. Asi ho zahodil někam do křoví, vzal si ty prachy a bankovní kartu a šel si sám za její peníze nakoupit. Už si sice kartu zablokovala, ale jestli jí tam něco mezi tím ubylo, zjistí až zítra. Včera jsme spolu byli na Staromáku na rozcěcování stromku a nikdo jí v té tlačenici nic neukradl. . . . To je prostě smůla. Tak krásně jsme si dnešní večer plánovali a tak jdu aspoň na věnec zapálit svíčku. Takže aspoň vám přeji hezký sváteční večer. .

Maruška u mne spala, pomohla mi abych se pořádně vypotil, zbavil se rýmy a tak jsme po desáté vyjeli podívat se na ten Trojský most a tunel Blanka. Ten most je opravdu krásný a bude se vám jistě taky líbit.. a snad i mé fotky. . . . . . . . . . . . Zažili jsme s Maruškou v sobotu toho víc, třeba prohlídku nových stanic metra Motol a Veleslavín, ale o nich až příště. .

Tentokrát to naše toulání bylo opravdu až ke hvězdám. Ale přesto nebylo tak docela akční jako ve čtvrtek. Jitka nebydlí přímo v Praze, jen denně dojíždí, takže Prahu moc nezná. A aby ji lépe poznala, vybrala si aspoň na odpoledne dovolenou. V jejím obchůdku, když jsem tam v poledne dorazil, zase pilně kreslil její mírně postižený svěřenec. Kreslí jen auta a je z nich přímo nadšenej. Sedli jsme si pak na devítku a jeli se projít do Kinského zahrady. Musím se přiznat, že jsem si tam i zavzpomínal na holky, se kterými jsem tam byl. První byla Anička, pak Bohunka s Klárkou a jako poslední Viktorka. Všechny milé, krásné a každá jinak. . Pak jsme přešli na Petřín a sedli si do Růžové zahrady. Kolem čtvrté jsme usoudili, že bychom mohli něco snít, tak jsme se rozjeli ke mně domů, že si něco rychlého ukuchtíme. To byla vlastně jediná větší akce toho dne, tedy kromě těch špaget. Vařili jsme je podezřele dlouho. Abychom trochu vytrávili, kolem desáté jsme se vypravili do města na noční procházku...

Jelikož jsem byl v pondělí stále slamněným vdovcem, Maruška mne na pár dní opustila, říkal jsem si, že bych si mohl dopřát odpočinek. Ale jakýpak odpočinek, když tady stejně nic dohromady nedělám, jen samé nepřístojnosti. Ale nakonec to dopadlo jinak. Doma jsem se nudil a tak mi napadlo, že bych si mohl dát do pořádku knihovnu. A zabil jsem tím skoro celý den. Proč celý den? Když si představíte kolem dva tisíce knih a každou vezmete do ruky, nakonec toho máte plné zuby. To na člověka padnou i deprese. Potřeboval jsem se tedy tak nějak z toho zklidnit a osvěžit a tak jsem se ještě před pátou oidpoledne vydal do města. Hlavně mezi lidi. A asi jsem udělal dobře. Na náplavce u Vltavy, což jsem netušil, právě začalo zahájení Prague Pride a hrála tam na plný kecky newyorská lesbická kapela Betty, známá i z jednoho amerického seriálu. Ne že by tam byla zrovna nějaká moje oblíbená píseň, ale ty holky hrály dobře. . . . Fotky nejsou moc povedené, protože stály ve stínu pod přístřeškem. A nakone...

... je těžké, ale Jehovisté mi poradili, jak pokušení odolat. . Pro slabozraké aspoň první část s většími písmeny. Ženy jsou pro nás muže velké nebezpečí a jak zjišťuji, a vy všichni kteří mne tady znáte, a jistě to u mne i vidíte, že v té závislosti na ženy se skutečně až topím. Na pornografii se sice nedívám, když mohu poznávat každý den spoustu opravdových žen, kterých se mohu dotýkat a případně se s nimi i pomilovat, ale ta moje záliba nemá hranic a měl bych se sebou už něco dělat. A Strážná věž, kterou mi jedna dobrá duše na ulici podsunula, mi otevřela oči a už vím jak té žádosti po ženách vzdorovat. Například teď, když jdu po Karlovce v Praze a vidím tuhle figurínu, veřejně odhalenou, nestyda jedna, hned odvrátím oči... ... protože už jen v myšlenkách bych s ní zcizoložil. A já s pomocí boží opravdu nechci. .

Na té Šárce jsme mimuli pár keřů černých bobulí, které mne lákaly, však mne znáte, abych je ochutnal, ale Maruška mi to zkázala. Jo, nechce mne ztratit, ale vypadaly fakt lákavě. .

Odpoledne jsem vyrazil s kamarády, jeden z nich můj nakladatel, že se projdeme za městem, ale jak jsme šli kolem jedné hospody nedali si říct a zapadli tam. Mne se nechtělo a tak jsem zůstal venku na sluníčku a čekal. Nakonec jsem šel domů, ale tam jsem se za chvíli nudil. Vyšel jsem tedy znovu z domu a nakonec jsem v jiné hospůdce ve městě potkal nějaké cizí filmaře. Seděli před ní za stolem pod stromem v takové předzahrádce. Dal jsem se s nimi do řečí a nakonec mne pozvali ať si k nim přisednu. Byla s nimi jedna žena, Češka a tak jsem se jí zeptal odkud je. Jmenovala nějaké městečko, které jsem už zapomněl, ale nakonec jsem se domluvili že někde u Frýdku-Místku na Ostravsku. Hned se ke mně měla a za chvíli mi sáhla do rozkroku, ale nějak mi nevadilo, takže jsem si to od ní nechal líbit. Nakonec jsem zjistil, když přišel vrchní s dalším pivem, že je jeho žena. Jemu to ale taky ani moc nevadilo. Měl jsem sebou foťák, však mne znáte a tak jsem nakonec dostal chuť ji fotit. Ona se mi opr...

Na rozdíl od bohatě členěné uliční fasády vypadala odvrácená strana domu jako by patřila do potěmkinovy vesnice. Byla odbytá, strohá, jako běžný činžovní dům, jen zasklené vnitřní schodiště a po jeho obou stranách jednoduché balkony bytů. Malý, betonovými deskami vydlážděný dvůr, s několika záhony kolem, s travnatou plochou uprostřed, sousedil, oddělen vyviklaným tyčkovým plotem na všech třech stranách, s rozsáhlým soukromým zahradnictvím. Majitelem zahradnictví, i když jen na dožití, byl chlap jako hora. I přes své pokročilé stáří stále něco zkoušel a vynalézal, většinou to však byly jen ztřeštěné nápady, ale co bylo na nich krásné, měly vtip. Celá ta jeho zahrada byla i pro děti, které miloval, vyloženým rájem. Protože věděl, že mu to všechno vlastně už nepatří, že mu to komunisti už vlastně vzali, dělal pro děti možné nemožné a všechno co mohl rozdával. Natáhl třeba lano mezi dva stromy a učil je provazochodectví, učil je na vlastním příkladu jak si dát nohu za krk, ale učil je i ja...

Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak. To bylo oblíbvené heslo komunistů a vlastně oni tu věčnost měli stále ve slovníku, protože nám při každé příležitosti slibovali skvělý zítřek... a kde jinde než v nekonečnu. To se sice nedá splnit, ale slibovat, ten blahobyt, že každý dostane všechno podle svého přání a potřeb, to se dá. Tohle nekonečno začalo v Československu, jak všichni víme, v únoru 48, ale nakonec skončilo už po čtyřiceti letech. Takže to nekonečno, jak se zdá, stejně jako čas, je taky relativní pojem. :D Včera jsem se ještě v půl páté doma rozhodoval, jestli mám na tu protikomunistickou demonstraci jít, jsem velkej lenoch, ale nakonec jsem přeci jen šel, protože by mi líto, když většina Pražáků na to kašle a raději jdou domů do tepla, že by přišla na Staromák jen malá hrstka lidí. Nakonec jich tam bylo docela dost, asi jeden a půl tisíce a zůstali tam v tom sychravu až do setmění. . . Tady lidé podepisovali výzvu, ale byla komunistiská strana prověřena soudy jako n...