Modré nemodré pondělí

Jelikož jsem byl v pondělí stále slamněným vdovcem, Maruška mne na pár dní opustila, říkal jsem si, že bych si mohl dopřát odpočinek. Ale jakýpak odpočinek, když tady stejně nic dohromady nedělám, jen samé nepřístojnosti. Ale nakonec to dopadlo jinak. Doma jsem se nudil a tak mi napadlo, že bych si mohl dát do pořádku knihovnu. A zabil jsem tím skoro celý den. Proč celý den? Když si představíte kolem dva tisíce knih a každou vezmete do ruky, nakonec toho máte plné zuby. To na člověka padnou i deprese.

Potřeboval jsem se tedy tak nějak z toho zklidnit a osvěžit a tak jsem se ještě před pátou oidpoledne vydal do města. Hlavně mezi lidi. A asi jsem udělal dobře. Na náplavce u Vltavy, což jsem netušil, právě začalo zahájení Prague Pride a hrála tam na plný kecky newyorská lesbická kapela Betty, známá i z jednoho amerického seriálu. Ne že by tam byla zrovna nějaká moje oblíbená píseň, ale ty holky hrály dobře.

.

.

.

Fotky nejsou moc povedené, protože stály ve stínu pod přístřeškem.

A nakonec byl po tom celodenním dešti moc krásný večer.

.