Ty ženy nejsou samořejmě moje, ale jen jako. Se mnou mají naprostou svobodu a totéž bych měl rád i od nich. Jsem teprve krátce sólo a taky si to rád užívám. A plánovat si s "mými" ženami ani nemohu i kdybych chtěl. Vždycky se přihlásí samy a já se pak podle nich zařídím. Každý den, když vstanu, jako třeba včera, ještě nevím, čím nebo kdo překvapí a co podniknu. Nechávám to osudu jako celý svůj život a proto mne taky nic nezarmoutí. Včera ráno jsme vstal, upekl si zapečené těstoviny se zeleninou, zapomněl jsem je vyfotit a pak jen čekal, kdo zavolá. Byla to jako obyvykle Marcelka, ta volá ráno, v poledne i večer... volá z podnikového mobilu. Pak mi poslala Maruška sms, že je dál nemocná a že má hroznou rýmu a teploty. Po obědě jsem se vydal do města a tak jsem si řekl, že se zastavím u Jitky v krámku, jestli taky třeba něco ode mne nechytila. A taky že jo. Byla sice v práci, ale s hlavou na stole a naštěstí žádný zákazník. Na moji obhajobu si ty ženy o schůzky se mnou ale řekl
