Ty moje ženy

Ty ženy nejsou samořejmě moje, ale jen jako. Se mnou mají naprostou svobodu a totéž bych měl rád i od nich. Jsem teprve krátce sólo a taky si to rád užívám. A plánovat si s "mými" ženami ani nemohu i kdybych chtěl. Vždycky se přihlásí samy a já se pak podle nich zařídím. Každý den, když vstanu, jako třeba včera, ještě nevím, čím nebo kdo překvapí a co podniknu. Nechávám to osudu jako celý svůj život a proto mne taky nic nezarmoutí.

Včera ráno jsme vstal, upekl si zapečené těstoviny se zeleninou, zapomněl jsem je vyfotit a pak jen čekal, kdo zavolá. Byla to jako obyvykle Marcelka, ta volá ráno, v poledne i večer... volá z podnikového mobilu. Pak mi poslala Maruška sms, že je dál nemocná a že má hroznou rýmu a teploty. Po obědě jsem se vydal do města a tak jsem si řekl, že se zastavím u Jitky v krámku, jestli taky třeba něco ode mne nechytila. A taky že jo. Byla sice v práci, ale s hlavou na stole a naštěstí žádný zákazník. Na moji obhajobu si ty ženy o schůzky se mnou ale řekly samy, přestože věděly že jsem byl očkovaný na ty chřipky.

Měl jsem nosit ty roušky jako tyhle Japonky.

Cestou od Jitky jsem právě vyhle Japonky viděl a vyfotil. Trochu pozdě, když jsem ty ženy už nakazil.

Přes Čertovku opravují most a tak jsem tam nakoukl a zastavil se. Dal jsem se do řečí se stavbyvedoucím, byl milý a ochotný a sám mi řekl ať si to vyfotím, že nemají co skrývat. Jinak je to tam celé za plechovým plotem. Dozvěděl jsem se, že ten most neopravují a staví ho, v původním vzhledu, nový. Nejdřív jednu podélnou polovinu a pak od listopadu tu druhou, aby byl stále v provozu. Byl prý ze dvou třetin natolik zrezavělý, že bylo nebezpečí, že jednou spadne.

Pak jsem zašel do Vojaných sadů a zatímco jsem sbíral v trávě padlé oříšky, volala Dagmar. Vyprávěla mi jak bylo na chalupě, nebo chatě a že se jí to naše setkání líbilo až na to, že jsem se s ní na Malostranské tak rychle rozloučil... čekala že strávíme spolu i večer. Naštěstí jsem aspoň Dagmar nenakazil. Podle toho jak jsem ji poznal, nejspíš hledá muže na stálo, a taky to naznačila, zatímco já ji hned řekl, že dávám přednost romantickým procházkám a volnosti. Dagmar asi nebude bohémka a kamarádky by mi asi netrpěla. Zdá se že myslí víc hlavou než srdcem, tak uvidím. Nechci ji taky vodit za nos. Každopádně se ve čtvrtek sejdeme.

Jsem jak ta vrba. Ale proč bych to pro ty mé ženy nedělal... mám je rád.

.