Hajzlbabička a jiné maličkosti
Moje M. je stále nemocná a navíc ji její muž začal hlídat, přestože ji podvádí s milenkou. Teď k ní domů jezdí každý den a sedí tam až do půlnoci u televize a M. mi ani nemůže zavolat, jak jsme měli ve zvyku. To jen na okraj. Dopoledne jsem se válel a přemýšlel co s načatým dnem, až jsem se nakonec vypravil za Jitkou do jejího obchůdku abych ji potěšil (a potěšil i sebe) a dostal jsem ke kafi i meruňkový koláč. Navíc přišla bouřka s velkým lijákem a tak jsem nakonec u ní zůstal až skoro do večera. Při cestě domů jsem jako obvykle zašel do Vojanových sadů abych se potěšil pávy a kytičkami (já se pořád rád něčím těším) a jak jsem šel kolem záchodů, zrovna se tam na pozdním sluníčku vyhřívala hajzlbabička (správně by mělo být hajzlbáda, ale já jsem zdvořilý) která se dala se mnou do hovoru. Lidé jsou jsou ke mně sdílní (ani nevím proč) a tak mi řekla, že je rok vdovou, za mlada moc ráda chodila na rande na Petřín a samota že je tak krutá. . V odpoledním slunci krásná stínohra. . . . Na Ka