Kreperat

... (což asi mnoho z vás nemůže o své práci říct) a hlavně včera jsem si to náramně užíval, protože to byl můj poslední prodejní den a odjíždím na měsíc do Prahy. Kdybych nebyl uvězneněn ve vlastní kůži, nejraději bych se rozdělil - polovina tady a polovina v Praze. A taky bych, jak se znám, všechno stihl. Prodávám denně od osmi do osmi a nejsem ani v nejmenším unavený, protože se setkávám s mnoho známými i neznámými lidmi, s kterými rád o čemkoliv pohovořím... a uteče mi to jako voda. Je to opravdu přímo radost, zejména za krásného počasí... lidé jsou na mne milí a ještě mi nosí peníze, jako tahle početná anglická rodina dole, která tu v Dortmundu byla na návštěvě. Každý si něco koupil a byli tak přívětiví a vším nadšení, že jsem si je musel vyfotit. Ta od vás vpravo je jeho nejstarší dcera a vedle ní teta. Pochopitelně ta dcera mi nejvíc padla do oka. Nakupovala u mne už v pátek a měla copánky dva... snad víte jak jsem na copánky u holek přímo slabej. Která mi s nimi příjde do cesty,