Kreperat

- - - Že tam vleze pes, to se nedivím. -

Není a je tam často i nebezpečno. - Jsou lidé, kteří bez ranní nedělní bohoslužby v kostele nemohou žít a mají dokonce pocit, že by zřešili, kdyby si třeba raději pospali. Na rozdíl ode mne. Do kostela občas zajdu rád, ale jen během dne a beru to spíše jako relaxaci a meditaci zároveň. A na ceremonie, které mají ti svatouškové tak v oblibě, mne hned tak nikdo nedostane. Nemám to prostě rád a myslím si, že toho Boha najdeme všude jinde a kdykoli, třeba i na záchodě. Ale hlavně vždy v sobě. A vidíte, někdy se stane, že ani v kostele se nemůžeme cítit bezpečně. A zahyneme. Někdo si jistě řekne, jak to mohl Bůh dopusit, že nechal umřít tolik lidí ve svém domově? Odpověď je jednoduchá. Ten kostel jsme si postavili my lidé a patří círví. Je tu pro ty z nás, kteří žijí v představách, že jen tam najdou Boha. A duchovní jsou k Bohu ti nejpovovanější prostředníci. Že mají k Bohu, jak se říká, příme spojení. Není tedy lepší se vydat do přírody a tam se s ním setkávat ať mu říkáme jakkoli? Dvaadva