Kreperat

Dnes je tady státní svátek Fronleichnam a tak jsem se byl podívat na místní hřbitov, ale ten vám ukáži jindy. Měli bychom přece nejdřív dojít na té naší úterní procházce do cíle, tedy domů. Na té louce, jak jsem vám minule ukázal, nejvíc kvetla ta fialová kytička. Nejsem přece botanik, abych jméno každé znal. A ta kytička to taky neví jak se jmenuje. Bohužel mi ale vyšla nějak moc bledě. A tak jsem se tam minuty s tím mordoval, aby mi vyšla takhle fialová. A pak i její střed. Na konci té louky na mne zase číhal ten havran a tak jsem se bál kolem něj i projít. A tak jsem raději uhnul z té stezky Linden - lipovou alejí, jak vidíte na plánku v minulém článku, na Gelsenkirchen. A jestli mne dál pronásledoval, uvidíte příště. .

Včera pršelo celý den a proto jsem rád, že jsem si vyšel už v úterý do přírody. Ty stožáry mne podél té stezky provázely dál, k tomu i slunce a tak jsem byl jak nabitej. Čirou náhodou tam byly nalezeny opracované pazourky, které dokazují že tam žili lidé před 7 tisíci lety. I proto se tam cítím tak dobře a stále mne to místo přitahuje. Na mapě, která stojí u cesty, vidíte kudy jsem šel, Kirsch - třešňovou alejí ... ... až jsem došel ke Streuobstwiese. Tu louku mám taky moc rád, protože je plná květin. Ty uvidíte v detailech příště. .