Kreperat

... ale někdy je opravdu na obtíž... buď pro člověka, který tím trpí, nebo nechtěnému posluchači, jakým jsem včera byl, když jsem jel autobusem z Kačerova ke mně domů. Posadil se zrovna proti mně jeden člověk (přestože autobus byl poloprázdný) a celou cestu na mne mluvil. Mlel všechno přes deváté od politiky až po jeho rodinné problémy a já jen se musel tvářit, že jsem hluchoněmej (díval jsem přes něj jako by byl vzduch a ani mu to nevadilo), protože jsem neměl v úmyslu se s ní bavit. Jestli byl takto nemocnej, nebo jen ukecenaj, to jsem nezjistil, ale byl jsem rád, když jsem už mohl vystoupit. Podobné lidí často potkávám v Německu na ulici a ti jsou často ještě horší, protože je to u nich opravdu nemoc. Nejenže mluví, ale sprostě hlasitě nadávají (taky všechno na sebe vykecaj) a jsou pak buď lidem na posměch, nebo je i dokáží vystrašit... hlavně malé děti. Jedna taková nemocná starší žena si mne dokonce jeden čas docela oblíbila. Přišla ke mně do obchodu, zašla řešit své údajné politi