Kreperat

... ale to se stává i v nejlepších rodinách. Maruška mne probudila, když vstávala o půl páté do práce a já pak už nemohl usnout. Otevřel jsem tedy Alenku v říši divů, ale ta mne taky neuspala a tak jsem si v ní četl dál až do devíti hodin. To už se mi zavíraly oči, tak jsem i tu Alenku zavřel a v minutě usnul. Bohužel dlouho jsem nespal, protože mne probudil telefon. Nějaká dívka, je pravda, že měla krásný zvonivý hlas, chtěla vědět jestli se holím strojkem, nebo žiletkami. Co všechno lidé o mně nechtějí vědět. Vstal jsem, osprchoval se, oholil a jel tedy za Jitkou, která má krámek s keramikou. Chtěl jsem ji prostě vidět i když jsme se měli sejít i odpoledne, až ten svůj krámek zavře. Neprodává tam svoje věci, ale výtvory tělesně a duševně postižených. . Některé působí i docela depresivně a není divu. Od Jitky jsem to pak vzal tramvají na Václavák a pak přes Staromák na Karlův most, kde jsem zase natrefil na Paulu. Tentokrát si sundala brýle a trochu si povídali. Ve Vojanových sadech j