Včera nebyl den tak docela podle mých představ...

... ale to se stává i v nejlepších rodinách.

Maruška mne probudila, když vstávala o půl páté do práce a já pak už nemohl usnout. Otevřel jsem tedy Alenku v říši divů, ale ta mne taky neuspala a tak jsem si v ní četl dál až do devíti hodin. To už se mi zavíraly oči, tak jsem i tu Alenku zavřel a v minutě usnul. Bohužel dlouho jsem nespal, protože mne probudil telefon. Nějaká dívka, je pravda, že měla krásný zvonivý hlas, chtěla vědět jestli se holím strojkem, nebo žiletkami. Co všechno lidé o mně nechtějí vědět. Vstal jsem, osprchoval se, oholil a jel tedy za Jitkou, která má krámek s keramikou. Chtěl jsem ji prostě vidět i když jsme se měli sejít i odpoledne, až ten svůj krámek zavře.

Neprodává tam svoje věci, ale výtvory tělesně a duševně postižených.

.

Některé působí i docela depresivně a není divu.

Od Jitky jsem to pak vzal tramvají na Václavák a pak přes Staromák na Karlův most, kde jsem zase natrefil na Paulu.

Tentokrát si sundala brýle a trochu si povídali.

Ve Vojanových sadech jsem pak fotil pávy, měl jsem tam konkurenci...

.

.

... a pak si sedl na lavičku a pozoroval tuhle holčičku jak tam lítá.

.

Vždycky obdivuji tu jejich energii.

Tam jsem dostal ale esemes od Marušky, že by v pět ke mně domů přijela, takže jsem musel hned odvolat schůzku s Jitkou a jel domů. Doma jsem pak kolem šesté dostal od Marušky další esemes, že nepřijede, protože někdo z její rodiny ji potřebuje. Takže jsem nakonec zůstal doma sám a mohl jsem pokračovat v četbě Alenky. Takhle to někdy chodí, když jsou dvě přítelkyně a nakonec z toho není nic. Ale i to se dá přežít.

To je taky dílko těch svěřenců Jitky.

Nakonec jsem sám tak docela nebyl, protože mi Jitka kolem desáté volala a do jedné hodiny ráno jsme si povídali.

Tak si říkám, že poslední dobou mám nějak moc často ten telefonsex místo skutečného.

.