Kreperat

Židovská otázka, téma, které ani nejde v jediném článku, že všech úhlů, obšírně popsat. K mé úvaze mne dnes vyprovokoval pan Hoschl, žid, psychiatr, který každý týden na Reflexu odpovídá na dotazy čtenářů. Velice se ho dotklo, když mu jeden z nich napsal, že se mu zdá, že židů je nějak moc, že jsou všude vidět a jen stále dokola omílají holokaust, aby je každý litoval a miloval. Popravdě, bylo to od toho čtenáře dost tvrdé nařčení, ale o nic lepší ani nedostal od pana Hoschla odpověď: "Váš dotaz je slátanina, již bych, věřte mi, sám nedokázal vymyslet ani v deliriu". Tady se pan psychiatr ukázal opravdu jako žid, na útok ještě tvrdší odpověď, jak to známe i z izraelské politiky vůči Palestině. A dále ještě píše: … Židů je v Česku jen 8 až 9 tisíc a když uvážíme, že je v nich v silném nadprůměrném množství rekrutují umělci, vědci, hudebníci , literáti myslitelé, nositelé Nobelovy ceny, dalo by se říci, že se nám židů zoufale nedostává. Zato různých xenofobních vyptlanců, co ne...

Psů je tady snad víc než lidí a někteří si pořídí i celou smečku, jak často vídám, když je jdou vyvenčit. . . . . . . . Bohužel má to jeden velký zápor. Všude v lese nebo na lukách plno jejich hoven a člověk neví kam šlápnout. .

Občas se stává, že se vítr natolik ztiší, že se i moře zklidní a stane jediným zářícím zrcadlem, nezvlněnou plochou... a mám pak pocit, že bych po něm mohl, jako kdysi Kristus, přejít suchou nohou. V takových chvílích všechno utichne, dokonce i ptáci, a je to jako na samém počátku světa. Zastaví se i sama mysl a člověk je rázem v jednotě. Sestřenice z matčiny strany, jen o tři roky starší, ho podrobně a s vážnou tváří teoreticky zasvěcovala do sexuálních tajemství, které sice sama na vlastní kůži nepoznala, nicméně vypozorovala, že má v těchto otázkách velké slabiny. By la to veselá, bezprostřední holka, kterou měl rád a na které visel. Občas u něho i přenocovala. Pokaždé klopil oči, když si v jeho přítomnosti, "byl přece její malej brácha", svlékala svetr a podprsenku a při tom mu něco zapáleně vykládala. Bylo jí osmnáct a pár dní, když na Slovensku, po automobilové nehodě, zemřela. Naposledy ji ještě viděl okénkem v kovové rakvi a připadlo mu, že se i v té smrti na něj usmí...