Kreperat

Probudil jsem se kolem deváté, udělal si kafe, chvíli při něm relaxoval, přečetl si dalších pár stánek v Alence v kraji divů a pak si už jen říkal, čím mne asi den překvapí. Počasí sice nebylo nejlepší, docela silně foukal vítr a spadlo dokonce i pár kapek. Většinou sice nic neplánuji, ale kolem čtvrté se měla u mne zastavit Maruška a chtěli jsme se po dlouhé době někam projít. Takže jsem na ni čekal doma a abych ji něčím až přijde potěšil, napadlo mi udělat pár bramboráků, které má ráda. Mezi tím co jsem se dělal, volala Jitka a tak jsem se ani nenudil, když jsem u nich stál. Padly čtyři a nic, Maruška nikde a až teprve před pátou od ní sms, že je unavená, ospalá a že nepřijde... a že to necháme na zítra. Nic mne hned tak nerozčílí, ale tohle bylo pro mne už moc... a nebylo to poprvé. Tisíckrát jsem jí říkal, že by mi vůbec nevadilo, kdyby nemohla, dala mi zprávu aspoň v poledne. To bych se mohl s někým jiným domluvit na schůzce a nezabil bych tím čekáním celý den. Ve dvě mi dokonce n