Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z prosince 8, 2014

Jak se žije kardinínálovi Dukovi

Obrázek
Není to dávno, co jsem tu měl na blogu článek o něm i s fotkami, protože jsem štěstí mu být na dosah ruky a překvapily mne tehdy nelichotivé komentáře jednak vztahující se k jeho osobě, že je nenažraný a taky ke katolické církvi. Lidé se často moc domýšlejí, aniž neví o co jde a neznají skutečnost. Duka byl pronásledovaný disident, dílem se zasloužil aby bylo v Čechách lépe a skončilo se s totalitou, zatímco většina národa jen mlčela, nechtěla nasazovat svoji kůži a čekala až to za ně vybojuje. Na to se dnes docela zapomíná. Pochopitelně taky se lidem nelíbí, že církev dostala zpátky majetek, který jí komunisté po Únoru sebrali. Je v tom velká záviost a to bychom nebyli Češi. Kdyby se jejich majetek mezi lid rozdělil, byl by v několika měsících rozkradený. A samozřejmě je mezi lidmi i všeobecná domněnka, že si duchovní tady žijí jako prasata v žitě. Takže konkrétně jak na tom kardinál Duka je? Má 18 tisíc měsíčně čistého, 8 tisíc mu stojí skromný dvoupokojý byt, 3 tisíce jídlo ve spole

Prostřeno jako přehlídka charakterů

Obrázek
Nevím, jestli se na to na Primě díváte, ale pro neznalé sejde se u stolu pět lidí, každý den jeden vaří a ostatní mu to kuchařské umění oceňují. A ono je tam opravdu prostřeno, ovšem ani ne tolik těmi jejich chody, jako hlavně jejich charaktery. Proto se na to občas dívám a vlastně nějaký ten recept se mi taky hodí. Nejvíc se poslední dobou vyznamenala devatenáctiletá Darja Zajčenko, takovej zajíc se zastydlou pubertou a navíc Ruska. Že vařit neuměla, to ji ani tolik netrápilo, ale hlavně se potřebovala pochlubit nevkusným, na hranici kýče, luxusním sídlem rodiny a svým typicky ruským sebevědomím. Nakonec když nebyla náležitě oceněna, že dokáže úpéci chleba, suveréně prohlásila, že ona to byla, která tam na celé čáře vyhrála. Takže typický ruský charakter. Je tam pochopitelně vidět i typicky český charakter, pokud to mohu s nadhledem komentovat. Žil jsem mnoho let v cizině, takže snad i mohu. Třeba ta lačnost po výhře, po penězích, že se někteří lidé nestydí "hrát" jak říkají