Kreperat

M. mi odjela na služební cestu do Českých Budějovic, ale přežil jsem to, protože mi během dne často zavolala. My si ostatně voláme pořád... třeba když jdeme delší cestu a krátíme si ji tak. Volala mi i z vlaku a vzápětí i Jitka. Ta si mi postěžovala, že ráno když utíkala na autobus upadla a pořádně si natloukla koleno. O tom jsem se pak zmínil i M. a ta mne za ní, i když se mi moc nechtělo, poslala. Jak jsem už psal, Jitka se stará o mentálně postižené lidi a právě když jsem tam u ní pil kávu a hladil Jitce to koleno (pro nezasvěcené mám v rukou díky mým kamenům léčivou energii) přišla tam postarší žena, že venku četla na cedulce, že se tam hledá uklízečka. Chtěla to místo pro svoji šestadvacetiletou dceru, která je lehce postižená a chtěla by pracovat, aby si něco přivydělala. To jsem si pak s Jitkou říkal, jaké je to neštěstí mít takové dítě, které je odkázané jen na rodiče. Pořád si na něco stěžujeme a nemáme dohromady proč. Vyber nějakou práci. když pro takové lidi není moc možnost