Malé dobrodružství
Je to pro mne pokaždé takové malé dobrodružství, když mám poznat ženu, kterou jsem v životě neviděl. Čekala na mne na stanici metra Vyšehrad, byla přesná, přesnější než já a já hned poznal, že to bude ona. Tu schůzku mi nabídla sama. Poznal jsem ji hned proto, protože jsem si ji podle jejích slov tak představoval. Měla na sobě šaty, jaké nosí holky, které chtějí na sebe upozornit tím, že jsou takové přírodní hospodyňky... a po domácku hrubě pletené punčochy. Chtěl jsem ji políbit na tvář, ale nastavila mi ústa. Po cestě na Vyšehrad mi dala i ruku a byla krásně teplá jako od dítěte. Prošli jsme celým Vyšehradem, zašli jsme i na hřbitov podívat se na Božku. Chtěl jsem ji i fotografovat, ale nechtěla, čohož jsem litoval. Mohl bych vám ji ukázat. Když jsme se zastavili na vyhlídce, ráda se nechala dlouze obejmout a políbit. Na krku měla měla medailonek s nějakým světcem a na moji přímou otázku mi odpoověděla, že je praktikující křesťanka, což znamená, že nejenže chodí do kostela, ale i ke