Kreperat

Pustil jsem si ráno televizi kde zrovna dávali starý film a z něho je tahle hláška. Jako bych se vrátil o sto let nazpátek... a jak má člověk špatnou paměť. Dřív to bylo nedostatkové zboží, jen jeden bílý a dnes v Globusu jich vidíme plný regal s nejnemožnějšími příchutěmi... není to nakonec zbytečné a plýtvání jídlem? A vlastně ten bílý bude asi nejzdravější. Tak už jsem v Praze, jel jsem u autě těch 700 km s polštářem na zádech, abych si nemusel tu páteř tlačit, M. na mne čekala i s těmi svými problémy, které stále má se svým mužem (nedá ji pokoj a deptá ji, jak to někdý bývá, když jsou lidé před rozvodem) a tak jsme to až do noci řešili... a opět nevyřešili nic. Odpolene si vyjdu s Lenkou po Praze. Tak už se těším až se projdu k Vltavě. Ta fotka je ještě z dubna. Po těch 2 měsích v Německu jsem si zase uvědomil jak jsou Češi i přes plné obchody stále jednou nohou v minulosti. Stačí se podívat kolem sebe a na zprávy. Ještě asi dlouho potrvá než se s tím vyrovnají. .Ta správná generac