Jak přišla Maruška o krásný západ slunce nad Vltavou

Probudil jsem se kolem deváté, udělal si kafe, chvíli při něm relaxoval, přečetl si dalších pár stánek v Alence v kraji divů a pak si už jen říkal, čím mne asi den překvapí. Počasí sice nebylo nejlepší, docela silně foukal vítr a spadlo dokonce i pár kapek. Většinou sice nic neplánuji, ale kolem čtvrté se měla u mne zastavit Maruška a chtěli jsme se po dlouhé době někam projít. Takže jsem na ni čekal doma a abych ji něčím až přijde potěšil, napadlo mi udělat pár bramboráků, které má ráda. Mezi tím co jsem se dělal, volala Jitka a tak jsem se ani nenudil, když jsem u nich stál.

Padly čtyři a nic, Maruška nikde a až teprve před pátou od ní sms, že je unavená, ospalá a že nepřijde... a že to necháme na zítra. Nic mne hned tak nerozčílí, ale tohle bylo pro mne už moc... a nebylo to poprvé. Tisíckrát jsem jí říkal, že by mi vůbec nevadilo, kdyby nemohla, dala mi zprávu aspoň v poledne. To bych se mohl s někým jiným domluvit na schůzce a nezabil bych tím čekáním celý den. Ve dvě mi dokonce napadlo, že bych se vedle v lese podíval po houbách, ale to jsem usudil, že už nemám tolik času. Takže jsem se v pět sebral a jel do města sám.

Před orlojem jsem zastihl taneční soubor Sardinie. Samé krásné ženské, tedy některé.

Na Sardinii jsem před lety byl a procestoval ji celou autem. Mám na ni moc krásné vzpomínky. Divoká příroda, krásná historie a milí lidé. Kopal jsem tam i kameny, smthsonit, kalcity a hlavně krásné ametysty, které měly uvniř kapky vody. Ta nejhezčí, hádejte jaká, mi pak dala i vizitku, kdybych tam třeba zase někdy jel.

.

.

.

.

.

Pak jsem se vydal k Vltravě, nádherná obloha.

Ve dvou by to bylo sice hezčí, ale tou krásou se mohu kochat i sám.

Není to krása?

.

.

.

.

Na náplavce jsem potkal tyhle svatebčany a rádi mi postáli.

.

.

Mám těch fotek ze západu slunce nad Vltavou víc, ale ty vám ukáži příště.

No řekněte, není ta Maruška hloupá, přijít o takovou krásu, která se hned tak často nevidí?

Jak jiné byly ty podvečerní večery u Vltavy s Klárkou... jen si říkám, jestli si taky někdy na ně vzpomene.

.