Můj tak trochu podivnej den

Odpoledne jsem vyrazil s kamarády, jeden z nich můj nakladatel, že se projdeme za městem, ale jak jsme šli kolem jedné hospody nedali si říct a zapadli tam. Mne se nechtělo a tak jsem zůstal venku na sluníčku a čekal. Nakonec jsem šel domů, ale tam jsem se za chvíli nudil.

Vyšel jsem tedy znovu z domu a nakonec jsem v jiné hospůdce ve městě potkal nějaké cizí filmaře. Seděli před ní za stolem pod stromem v takové předzahrádce. Dal jsem se s nimi do řečí a nakonec mne pozvali ať si k nim přisednu. Byla s nimi jedna žena, Češka a tak jsem se jí zeptal odkud je. Jmenovala nějaké městečko, které jsem už zapomněl, ale nakonec jsem se domluvili že někde u Frýdku-Místku na Ostravsku. Hned se ke mně měla a za chvíli mi sáhla do rozkroku, ale nějak mi nevadilo, takže jsem si to od ní nechal líbit. Nakonec jsem zjistil, když přišel vrchní s dalším pivem, že je jeho žena. Jemu to ale taky ani moc nevadilo.

Měl jsem sebou foťák, však mne znáte a tak jsem nakonec dostal chuť ji fotit. Ona se mi opravdu líbila, protože byla pihovatá a to mám u holek rád. Ovšem jako na vztek mne foťák začal zase zlobit. Fotky mi šly přes sebe a nakonec skákaly v monitoru jako pominuté. To mi nakonec došlo, že se to stalo tím, že mi někdo, jak jsem ho tam měl poleženej, že mi na něj někdo vylil pivo. To mne dost fakt naštvalo. Foťák zase v háji. Po cestě domů úzkými uličkami Prahy jsem se sice trochu uklidnil a doma jsem nakonec zjistil, že je zase v pořádku. To jsem si fakt oddechl.

Za chvíli přijde Maruška, protože je už zdravá a tak ji to i řeknu, protože je jednak tolerantní a taky před ní nic netajím. A proč by mi taky neodpustila, když to byl zase jen sen.

.