Zahradník Jelínek

Majitelem zahradnictví, i když jen na dožití, byl chlap jako hora. I přes své pokročilé stáří stále něco zkoušel a vynalézal, většinou to však byly jen ztřeštěné nápady, ale co bylo na nich krásné, měly vtip. Celá ta jeho zahrada byla i pro děti, které miloval, vyloženým rájem. Protože věděl, že mu to všechno vlastně už nepatří, že mu to komunisti už vlastně vzali, dělal pro děti možné nemožné a všechno co mohl rozdával. Natáhl třeba lano mezi dva stromy a učil je provazochodectví, učil je na vlastním příkladu jak si dát nohu za krk, ale učil je i jak sázet sazenice a mladé stromky. Zeleninou se mnoho nezabýval, jen pro svou potřebu a své známé, s kterými provozoval výměnný obchod. Byl ve všem soběstačný. Pár metrů od srubu měl vykopaný krecht a tam ukládal všechnu sklizenou zeleninu, brambory a celou nůši hrušek a jablek, aby měl v zimě co jíst a z čeho vařit. Jinak raději pěstoval karafiáty a růže, na podzim listopadky. Z jejich výtěžku vlastně žil, ty prodával na dušičky spolu s chvojovými věnci. Aby měl také hnojivo pro své květiny, sbíral po městě koňské koblihy, ale koní bylo s postupem času málo. Proto při své vynalézavosti postavil hned u hlavního vchodu dřevěnou latrinu, veřejný záchod, kam nutil zákazníky dělat svou potřebu. "Když se mi tam nevysereš, neprodám ti ani hovno", říkal jim na uvítanou a myslel to vážně. Nebyl to vtip. Ta "hovna" pak skutečně ředil "chcankama" a rozléval je velkou konvicí po zahradě.

Ovšem nejzajímavější na celé zahradě bylo jeho obydlí, spíše dřevěná chatrč, které říkal weekend, asi proto, že byl v minulosti zapálený skaut. Byl to dřevěný srub, který si před lety sbil z klád a prken, bez cizí pomoci sám. Podle toho, zejména jeho vnitřek, tak vypadal. Kromě obývacího pokoje, tak ho hrdě nazýval, kde stál pouze rozložitý stůl a vedle něj rovněž sbitá z klád a prken postel, měl domek hned za vstupem jen úzkou předsíň po obou stranách obklopenou regály, v niž byly až do stropu naštosovány stovky krabic od margarinu, které nesly nápisy psané jeho zřetelným hůlkovým písmem: ponožky, knihy, účty, kalhoty, provazový žebřík, desky s dětskými sbory, hřebíky, na jednom z nich dokonce i podprsenky, přestože byl svobodný mládenec. Přestože se tam všude, hlavně na stole, válelo plno věcí, i bankovky a jiné cenné věci, nikdy svůj weekend nezamykal. Celý večer při otevřeném okně mu tam vyhrával gramofon se starými šlágry a sbory, přičemž si listoval ve starých časopisech, které mu před válkou posílala sestra z Ameriky.

Ale byla tam pro děti i pro jejich rodiče k vidění ještě jedna zajímavá věc, proto ho měli i všichni rádi, mluvil tak jak mu huba narostla, tvářil se a jednal, jakoby patřil do blázince a snad i proto se nebál komunistů, byl prostě jen blázen v bláznivé době. Bylo o něm i známo, že zaplatil spoustu pokut za veřejné výtržnosti a za porušení socialistického soužití, které hlasitě komentoval "zase mi ti sráči dali pokutu". Pak šel provokativně na 1.máj do průvodu v bílém tričku, v bílých baletních punčochových kalhotách a červené rádiovce. Při jeho věku to bylo obzvlášť komické, ale vykázat ho komunisti nemohli, byl to úbor jako při spartakiádě. Takže se mu zase podařilo z celé té slávy udělat frašku. Rád se taky producíroval s korálky na krku v ženských šatech z dvacátých let po své sestře a skandoval hesla "výtržníci celého světa spojte se!" Byl vlastně hippies, který už v krušných 50.letech předcházel svou dobu. Strejda Jelínek, tak mu všichni říkali, bylo jeho pravé jméno, ať mu je tedy země lehká.

.