Romantika pur s Halinou

Jak už jsem včera napsal, přijal jsem pozvání od zcela neznámé ženy... na na kafe a nebylo to ledajakých končin, bylo to do zahrádkářské kolonie v Libni. Pokud nejste z Prahy, nevíte do jakých nebezpečných končin jsem se odebral, vždyť už se už od nepaměti říká Žižkovu a Libni obloukem se vyhni... a právě na vině jsou hlavně ty holky z Libně. Ale nakonec jsem měl to štěstí (dá se tomu říkat štěstí?) že ta holka nebyla tak docela z Libně, ale krev a mlíko Běloruska. Každopádně přežil jsem to ve zdraví, neznásilnila mne a jsem tady.

Dvakrát mi Halina ještě volala, jestli přijedu a tak jsem si dodal odvahu a jel. Vystoupil jsem z metra na Invalidovně...

... a tam už mne už na mne čekala v autě. No nebylo to od ní hezké? Upřímně řečeno, v Libni jsem byl naposled někdy před dvěma lety, ale to bylo jen v takové civilizované části (z toho prostředí je ta novela na pokračování Malá feťačka, kterou najdete v rubrice), ale jinak se těm místům, ani nevím proč, docela vyhýbám. Pokud znáte Kamila Lhotáka, jeho obrazy jsou z toho prostředí tam.

Ale lhal, bych, kdybych vám tvrdil, že se mi nelíbilo tamní okolí. Fakt romantika pur a i ta její chata měl půvab.

To se jen tak nevidí, takže potěšte se se mnou.

.

.

.

Je to vlastně takový ztracený ráj, ostrov uprostřed Prahy. Řekli byste dnešní svět, ale připadáte si tam jako včera.

Pokud byste si rádi přečetli nějaké intimnosti, tentokrát budu skoupý, ale můžtete si přečíst tu Malou feťačku.

.