Španělská svatba v kostele

Tuhle sobotu jsem procházel městem a v duchu si říkal co je tady v Gelsenkirchenu kostelů a bohužel všechny jsou zavřené. Ta turecká komunita do nich nechodí a mešita, která tu taky je, stojí na kraji města. A najednou v ten okamžik vidím, že tam před kostelem, který se mi vždy líbil a nikdy se dovniř nedostal, stojí ověnčené auto a vrata jsou dokořán. Takže jsem tam bez váhání vstoupil.

Sám jsem si vlastní svatbu pořádně neužil, protože nejenže nebyla v kostele, ale navíc jsem tehdy dostal chřipku a vysoké teploty. Ani nevím, jak jsem to přežil a z radnice přímo do postele. Mělo to být tehdy pro mne varovnání jak to moje manželství skončí.

Fotky neuvidíte příliš ostré vzhledem k tamnímu osvětlení, ale snad to tolik nevadí. Většina kostelů tady za války lehla popelem, zůstaly z nich jen zdi, takže vntřní prostory bývají zcela prosté a moderní... ale pro svatby jako zrozené.

.

Podle toho jak mluvil kněz, střídavě španělsky a německy, nejspíš se jednalo o Španěly žijící v Německu a přátel měli poženaně, odhadem kolem 200 lidí. Taky jim tam hrála muzika s kytarou a zpěváky, takže mi to tam chvílemi připadalo, že jsem na konzertu. Nebyla to tedy chudá svatba a trvala víc jak hodinu.

.

.

Taky jistě byla takové kačátko a je z ní teď kačenka.

Takže jsem si tu svatbu opravdu krásně užíval. Těch fotek mám ještě hodně, i před kostelem, ale ty vám ukáži příště.

.