Jeffersův dům - Konečné znění 3

To bylo před lety. Od té doby se v mém životě mnohé změnilo, osud si se mnou zahrál jinak, než jsem předpokládal a doufal. Se ženou jsem se rozešel, našel jsem v sobě sílu od ní odejít a začít někde daleko, podle mých představ, a pak jsem se rozpomněl, kde jsem byl skutečně doma. Prodal jsem sbírku, auto, prodal jsem všechno co bylo možné i pod cenou zpeněžit, neprodejný zbytek jsem rozdal. Jediné co jsem si ponechal, byl jen můj starý psací stroj a pár CD hudby, kterou jsem miloval. I své knihy, vyjma několika autorů, Jeffers, Perse, Hamsun, Joyce, Bernard… na nichž jsem lpěl a nerad opustil. Ale i ty jsem nakonec po krátké úvaze, v zápalu cestovní horečky, prodal. Cítil jsem, že všeho, co by mne mohlo pojit s minulostí, musím se pro začátek, bez milosti, vzdát. Byly to jen dobře napsané knihy, nic víc.

Když vyjde konečně z domu, bezděky se zastaví a zhluboka natáhne do plic vzduch vlhce prosycený jarem. "Život není tak špatný," znovu si připomíná, "jaro je opět tady. Pokud člověk může s takovou rozkoší dýchat a kráčet bez cizí pomoci, měl by se ze svého života jen těšit." V té dobré chvíli nepotřebuje nic, než se nazdařbůh procházet ulicemi a radovat se z každého okamžiku. Nic ho nebolí, nic ho netíží, prostě jde a to je vše. To, co jindy neviděl, nevnímal, mu najednou připadá směšné a nesmyslné a tak se tomu teď musí upřímně zasmát. Co na tom, že je někomu z protijdoucích sám směšný. V tuhle dobu hrával s dětmi u důlků kuličky a tak ho napadne zajít do hračkářství. Koupí si hrst pestře obarvených kuliček a v nejbližším parku si na kraji cesty, patou, jak to znal z dětství, ve vlhké půdě, vyhloubí důlek a začne sám se sebou hrát, dokud se k němu nakonec nepřipojí pár kolemjdoucích dětí. Musí konstatovat, že několik dětí tuto tak kdysi oblíbenou hru vůbec nezná a tak je musí pravidla teprve trpělivě učit. "Život jde dnes trochu jinými cestami", říká si pro sebe, "některé staré dobré věci se zapomínají. Ale teď, právě teď, se mi naskýtá možnost jim to připomenout." Zbytek kuliček co mu zůstaly v kapse mezi ně spravedlivě rozdá a v radostném rozmaru pokračuje ve svém putování, s cílem dělit se o své potěšení i s jinými, dál. Jeho dobrý den, musí si přiznat, začal nejen dobře, ale i dobře pokračuje.

-