Krmení pávů ve Vojanových sadech

Už časně ráno, protože jsem nějak nemohl dospat, pustil jsem se nejdřív do hruškového koláče (jedna vrstva těsta, pak hrušky nakrájené na plátky, pak znovu těsto a na povrch nastrouhat ještě jednu hrušku - moje momentální improvizace, protože nikdy nevařím nebo nepeču stejně) pro M. až ji zase půjdu naproti k práci. Tam jsme se nakonec rozhodli, že tu Hostivařskou přehradu tentokrát vynecháme a zajeli jsme přímo k Vltavě. Sluníčko sice nesvítilo, ale bylo až podezřele teplo, takže jsme si sedli na lavičku ve Vojanových sadech, že se pustíme do toho koláče. Kdyby byl z lístkového těsta, mohl by to být aspoň podle chuti vlastně závin. Máme to s M. tak truchu převrácené než jiní milenci... já pro ni rád peču a vařím a těší mne, když ji jídlo ode mne chutná. A ona napak je ráda, že vařit nemusí. Už se toho pro svého muže navařila dost. Ale jen co ten koláč M. z tašky vybalila, hned se na nás jeden páv hnal a za ním včetně holubů další, takže bylo po klidné svačině.

.

.

.

.

.

.

.

.

Ne že by M. můj koláč nechutnal, ale s jedním kouskem se s nimi ráda podělila.

.

M.miluje tenhle strom a vzdycky ho jde pohladit a načerpat z něj sílu.

Všechno tam kvete, jako by ani nebyl listopad.

.