Miloval jsem ji

Dívali jsem se na sebe a bylo to jako ve snu. A když stála tak blízko a políbila mne... patřil mi celý svět. Bylo to v srpnu, tak jsme se toulali celou Paříží a v té chvíli jsme přestali existovat. Stmívalo se... a pak, když slunce zapadlo za kostel svatého Eustacha, nám už bylo všechno jasné. Zašli jsme spolu do nedaleké vinárny, bál jsem se toho co bude dál, měl jsem takový strach. Věděl jsem, že když s ní půjdu do jejího pokoje v hotelu, všechno se nenávratně změní. Všechno! Cítil jsem, že takovou lásku člověk potká jen jednou v životě, to se pozná... Chutnala sladce... "Ne ne, jen zůstataň ležet, chci se na tebe dívat, pořád, abych se tě mohl zapamatovat, jsi tak krásná, pane Bože, copak takové štěstí může ještě existovat? Víš co pro mne tahle chvíle znamená, víš že když jsi se mnou, nic jiného už pro mne nemá smysl. Jsi to jenom ty. Odposť, že ti to říkám, nemohl jsem jinak, zlobíš se na mne?" "Ne proč?" "Nejspíš tě to už nudí" "I já tebe miluji."

Takže tohle celé není z mé hlavy, ale doslova, slova od slova, z toho frncouzkého filmu Miloval jsem ji, který běžel na dvojce minulý týden. Jakoby ten film natočili o mně, jen s tím rozdílem, že z Prahy a strach jsem neměl jako on. Přišlo to i u mne nečekaně jako z nebe a v ten nejlepší čas a nemohl jsem tomu ani zpočátku dlouho uvěřit. Jistě se někteří domýšlíte o kom tu je řeč. Taková nevinná všemi mastmi mazaná Lolita, která se rozhodla mi pomotat hlavu a neměla s tím ani tolik práce. Kdo by taky na mém místě odolal. Divoká holka a nechtějte vědět kolik jí bylo let. Postačil jen její lehký polibek na ústa při loučení, když jsem ji vyprovodil k metru a byl jsem v její pasti. Při druhé schůzce přišla v červené sukýnce (jako na býka) a vzalo to hned od první minuty takový spád, že by se i takovému flagmatikovi zatočila hlava. Samozřejmě jsem od první minuty věděl, že tohle všechno nebude mít dlouhé trvání a že jen postačí odjet na pár měsíců do Německa a bude konec celé romance. I kdyby to naše vzájemné zalíbení trvalo jen pár dní, šel bych do toho... ale kupodivu nám to vydrželo celou zimu až do jara. Za každý další den jsem jí byl vděčný a ona to taky, ta malá mrcha, věděla.

Samozřejmě měla plno chyb. Byla sebestředná, často hádavá, nebo propadala do občasných depresí a nebyla s ní řeč, nikdy jsem nevěděl s jakou na schůzku přijde, nebo i v čem přijde, byla vyložená koketa (a stále jistě je) ráda se ukázala, taky byla modelka a zrcadlem jí byly žádostivé pohledy mužů, když jsme spolu šli a a mně to dokonce i dělalo dobře, protože v tuto chvíli patřila jen mně... a mohl jsem ji vzít kolem pasu a políbit.

Taky i ten náš poslední večer, vlastně až dlouho přes půlnoc, neměl konce, protože jsem věděl, že ji už možná neuvidím a líbám naposled. Nakonec to ale tragické nebylo. Zůstali jsme jako v tom fimu nadále důverní přátelé a kamarádi a svěřovali jsme se vzájemně dál, i když jsme oba měli už jiné lásky. A ten náš vztah aspoň takto přetrval.

Ten film se sice jmenuje, jak zní i název článku, "miloval jsem ji", ale ve skutečnosti (tedy podle scénáře) ji miloval stále až do smrti a se mnou to asi nebude jinak, přestože se v mém životě i další ženy vystřídaly. Na tohle se prostě nedá zapomenout. Mělo to celé vlastně i smysl, protože jen díky ní mi ta moje žena (ta, se kterou jsem prožil polovinu života) docela vybledla. Cizí a nepříjemná, když jsem ji s tohle krásnou holkou plnou života porovnal.

V tom fimu to skončilo jak se dalo předpokládat. Opustila ho nadobro, protože byl ženatý a neměl odvahu s ní začít nový život. Jinak to opravdu dopadnout nemohlo a to je taky to nejkrásnější... zůstane oběma krásná vzpomínka. Kdyby se vzali, byla by to ještě větší katastrofa.

Dnes to bude bez fotek... nebo mám ji sem dát?

Tak dobrá, tu fotku v červené sukénce vám ukáži.

.