Ty kuřačky...

Měl jsem to štěstí, že z mých blízkých nikdo nekouřil. Nekouřili rodiče (otec jen svátečně), nekouřila moje žena, nekouřila dcera, nekouřily (převážně) ani mé kamarádky a přítelkyně, v posledních letech ani Bohunka, Lenka, Klárka, zkrátka všichni, které jsem blížeji poznal.

Ale jak už jsem tady i někde uvedl, s jednou kamarádkou jsem si před pár dny vyšel na houby do Michelského lesa a byla to náruživá kuřačka. Jakmile tam viděla lavičku, hned chtěla přestávku a sedla si aby si zapálila. Po houbách jsem ji pozval domů na kafe a to jsem asi neměl dělat. Ke kávě potřebovala cigaretu a že prý jen z okna. Bez cigaret ji kafe nechutná. Návštěvám se neodmlouvá. Nedávno vypráné záclony a závěs abych znovu pral.

S notorickými kuřáky je to opravdu těžké. Nedokáží pochopit, že těm druhým ten kouř skutečně vadí a ještě několik dní ten pach po cigaretách je v celém bytě, ve zdech. Obvykle řeknou dá se to vyvětrat. Dokonce mi řekla, že nejsem tolerantní. Kuřáci už mají natolik zanesené plíce a poničené pachové smysly, že ten rozdíl mezi čistým vzduchem a zamořeným nepoznají. Nikotin je ovládá a jsou jeho otroky.

Pak jsme o tom kouření i trochu diskutovali, když z té jedné cigarety byly nakonec dvě. Řekl jsem ji "jdeš do kina, film trvá dvě hodiny a taky nekouříš... a u mne nevydržíš bez cigarety jen tu chvilku než dopiješ kafe? Je to takový problém pro tebe?" Ti lidé nemají vůli a jsou opravdu k politování.

.

.

Nechtěl jsem ji tady ukázat celou, když tak nelichotivě o ní mluvím. Ale opravdu nevím jestli ji příště pozvu na kafe.

Jaké vy máte zkušenosti s kuřáky?

.