Žižkovský den

Včera jsem si dal opravdu pauzu, nebo aspoň jsem měl to předsevzetí.

Když Maruška odjela do práce, ještě jsem trochu pospával, ale pak mi to nedalo a vydal se do města za Jitkou

Pochopitelně stejnou cestou od Wilsonova náměstí na devítku tramvaje.

U toho muže jsem přemýšlel jestli opravdu žije. Vůbec se pohnul.

Nejspíš takto usnul a raději jsem to nezkoušel. Totiž před před pár lety, když jsem šel s Lenkou parkem, seděl tam na lavičce podobně zkroucený muž. Lenka si nedala vymluvit a řekla, byla zdravotníé sestra, že bychom s ním měli zatřást jestli třeba neomdlel a nepotřebuje pomoc a taky tak hned učinila. Ten muž byl ožralej a ještě nám sprostě vynadal. Myslím, že už Lenka nebude s nikým na lavičce třást. A já asi taky ne.

U Jitky jsem dostal kafe a pak se šel projít po Žižkově, protože tam ani moc často nechodím.

Docela neobvyklý název.

.

.

Žižkov mí svoji atmosféru, ale už to není tak docela to, jaké to tam bylo. Ale to je tak s celou Prahou.

Každopádně je tam pořád plno hospod.

.

.

.

.

.

.

.

Pak jsem se vydal do středu města, ale ty fotky vám ukáži až příště. Mám jich zase hodně.

Dve fotky vám přesto ukáži. Tuším že to jsou Holanďané a snad včera hráli se Spartou.

Trochu vyváděli na Staromáku a plno policajtů kolem.

A jaké jsem měl odpoledne a večer? Když nepočítám několik hodin pokecu po mobilu s Jitkou a Macelkou, skoro nic.

Marcelka mne stejně jako v úterý zavola až dlouho večer a společně jsme zase usínali.

.