Každý den mne něčím krásným překvapí

Kdo sem chodí už delší čas dobře ví, že rád chodím do Vojanových sadů, kam jsem chodil už od dětských let... číst a kreslit a taky později randit. Dřív tam sice pávi nebyli, ale stejně měly ty sady pro mne nezapomenutelné kouzlo. A proč to tu píši? Už jako dítě jsem i pávy měl rád, ale kdo ne, když jsou tak krásní. Pochopitelně jsem měl i zálusk na jejich péra, ale o tom, že je bych mohl mít, se mi mohlo jen zdát. Přesto se mi včera sen stal skutečností. Potkal jsem tam navečer tuhle paní a ta mi dvě pera darovala. Darovala mi je jen tak, sama od sebe, i když mne neznala. Prý někdy v tento letní čas je shazují a ona je tam pak chodí sbírat.

Stále častěji se setkávám s lidmi, kteří jsou ke mně laskaví a milí a to bez příčiny. Možná vám to může přijít ode mne namyšleně, ale asi si to zasloužím, protože se k lidem chovám pozorně a přvětivě a oni mi to pak nějak podle své povahy i vrátí. I šofér autobusu, když jsem pak jel domů, seděl jsem na předním sedadle, se se mnou celou cestu bavil a pak mi popřál hezký večer když jsem vystoupil. Někdy mne takové věci opravdu překvapí a připadá mi to skutečně jako život ve snu

.

.

I tahle moje nová kamaráda Markétka z Karlova mostu, kde prodává, je ke mně přátelská a milá.

Tady máte jen moji ruku, ale nebudete mi asi věřit, ale moje M. nás spolu před pár dny fotila.

Zatím je mám na zdi než na ně najdu nějaké vhodnější místo.

Na závěr, když je to Téma týdne, bych vás rád upozornil na jednu novelu, kterou jsem tady na pokračování napsal před pár lety a která bohužel upadla v zapomenutí. Možná se vám bude líbit a když jsou ty prázdniny a najdete si na ni čas. Je o tom jak si může člověk vysnít dívku a prožít si s ní pár krásných dní. Najdete ji v rubrice pod názvem MALÁ FEŤAČKA.

.