Zlobit se na sebe

Všichni se zlobíme na sebe, hlavně když se nám něco nepovede. Pak na sebe nadáváme, co jsme to za pitomci. Nebo když nám něco neleze do hlavy. Všichni to jistě znáte. Často je to víc bolestnější, než když se někdo zlobí na nás, protože nás zlobí to naše vlastní selhání. Dnes se na sebe zlobila moje kamarádka a měla potřebu se mi svěřit jaká je slepice (slepice chová její dědeček a nemá je pro tu jejich slepičí náturu ráda). Docela jsem ji i chápal, protože jsem se kdysi na sebe taky podobně zlobil (deset let mi trvalo poslat svoji ženu kvůli té její sektě do háje) jako ona zrovna teď. A proč se na sebe zlobí? Nemá odvahu se od svého muže odpoutat, i když dobře ví, že tím nic neztratí, ba naopak, najde svobodu. Kdykoli se s manželem vídí, on si neodpustí, aby ji nějak neponížil a neukázal jí jakou má nad ní převahu a to ji uvádí do ještě větší beznaděje. Abych tu zase nepsal nekonkrétně, jen malý příklad. Zavolala mu dopoledne jestli přijde na oběd a on jí odpověděl "Ještě nevím a proč bych tam chodil, jsi mi ukradená" a teď samozřejmě má ta moje kamarádka na sebe pořádnej vztek že mu vůbec zavolala a nahrála mu tak na smeč. A dobře ví, že takovou věc, doprošovat se, nebo aspoň zdání, že se doprošuje, udělá znovu. "Proč já kráva mu zase volala," jen řekne a rozbrečí se. Takto je člověk sám proti sobě. Zatímco se mučí, ten druhý si nejspíš libuje, jak to tomu druhému dal zase sežrat.

Ti dva žijí v odloučení od stolu a od postele, jak se říká, dva roky, ale nejspíš nenastal ten správný čas. Ta moje kamarádka není ještě tak daleko, že by se jí její muž i přes to jeho chování odcizil. Dobře ví, že to všechno už nemá žádnou cenu a že není naděje, že by se to mezi nimi nějak upravilo... a asi největší problém bude, že ho má stále na očích. Zlobí se na sebe, to je pravda, ale přitom ví, že jiná asi nebude. V poslední Reflexu se jeden člověk o tom docela lapidárně vyjádřil: "... má hrůzu z pouhé myšlenky toho druhého opustit a z následné samoty..." Já jsem měl štěstí a sílu jít do toho a nelituji. Pak ta svoboda a následné krásné uvolnění... Ale jak už jsem napsal, každý k tomu bodu musí dojít sám a druhý to za něho neudělá.

.