Senát a jiné malickosti

Vedel jsem do ceho jdu, ale stát ve fronte tri hodiny na studené kamenné dlazbe v teniskách není zrovna príjemné, ale prezil jsem to ve zdraví, i kdyz mi jeste ted z toho mrznou nohy. Brali tech lidí na prohlídku Valdstejským palácem jen po ctyriceti lidech a fronta byla az na ulici. Ale stálo to zato i kdyz asi opakatovat to nebudu. Fotky samozrejme mám, ale ty vám stále jeste nemohu ukárat, kdyz nemám na ne program.

Potom jsem potkal P. a pulhodinku jsem se s ní bavil. Byla ráda, ze mne vidí a ze si muze o svém trápení s nekým promluvit. Její dosud nejvernejsí kamarádka ji z niceho nic ukázala záda a ani neví proc se na ni zlobí. Navíc její partner, s kterým se pred pár lety sice rozesla, ale zustali kamarádi, odjízdí do ciziny. A najedou zjistila, se uz se ani nemá komu sverit. Vsechno je najedou behem pár dnu fuc a s tím i jistota o kterou by se mohla aspon oprít.

Nojo, uz vidím zase pár komentáru, vsak víte, jaké myslím, ale nemám se prece za co stydet, ze mám pár kamarádek a prítelkyn, kterým se snazím pomáhat, pokud o to stojí. I J. kdyz jsme vysli z lesa v nedeli, jsem zase pomáhal s krcní páterí, kdyz si na ni stezovala. Delám to proste rád a potesí mne, kdyz vidím, ze se jim od bolesti ulehcí. Nekterí lidé proste musí nekoho podusit, aby se cítili líp.

Nakonec je mi jedno, co si kdo o mne myslí a zádný snílek rozhodne nejsem, ze bych mel potrebu si neco vymýslet. I tak mám kazdý den plnej, ze nevím co drív. Proste je skoda kazdého dne, kterej je promarnenej. Ale dokázi se i zastavit, zustat sám se sebou a relaxovat, jako treba vcera vecer.

.

Pár náhodných fotek z mého archivu, které jsem vám jeste neukázal.

.