A jak je to u vás s postelí?

Trochu ožehavé téma, takže ani nevím jak začít. Každopádně vás milé blogerky do své postele nezvu a ani by se vám v ní nelíbilo. Jelikož mám v Praze malý byt (v Německu je podstatně větší) postele jsou jen křesla, která si mohu rozložit. A ta mám v podstatě rozložená stále, protože jsem jednak línej je skládat a rozkládat a navíc už od dětství na nich dělám cokoli... čtu, kreslím a někdy taky spím. Jako názornou ilustraci vám mohu ukázat M., když jsem ji vyfotil, jak si na mé postele četla Reflex a věru byl na ni, aspoň pro mne, i krásný pohled.

To však neznamená, že se M. moje postel líbí, ba naopak. Pokud u mne přespí, ráno mi nadává, jak je z ní celá rozlámaná a kdy prý si opatřím normální bytelnou postel. Tohle však ani moc rychle neřeším, protože si myslím, že na posteli, jaká je, zase tak docela nezáleží. Jisté věci, jistě vás napadá jak to myslím, se dají přece dělat i jinde, než na posteli a je to pak navíc i mnohem zajímavější. K tomu mne napadá jedna malá epizoda s mým někdejším šéfem. Jednou byl nemocný a musel jsem zajít do jeho bytu s nějakými projekty a přijal mne v posteli, která byla jen takové úzké polní lůžko. Byl rozvedený, za přítelkyni ženu o dobrých pětadvacet let mladší, a tak mi nedalo, abych se ho nezeptal kde to s ní dělá. "Ty to děláš v posteli?" opáčil a já se docela zastyděl. K tomu mi s ním napadá ještě jedna taková příhoda. Měli jsme odloučená pracoviště v bývalých bytech a právě jedno z nich v Provaznické ulici, která sousedí přímo s Můstkem, tedy s Václavákem, což byla skvělá poloha, když se ráno zavřely bary... Každopádně jsem tam jednou takhle zrána s kamarádkou zašel, že si tam v klidu "popovídáme" a když jsme byli v nejlepším bouchání na dveře... můj šéf se svojí přítelkyni. Museli jsme vyklidit platz... bylo střídání stráží.

Docela hodně postelí jsem skutečně vystřídal (nejen žen, jak si možná mnozí myslíte), protože jsem dobrých dvacet let jezdil po služebních cestách, takže těch nejmíň padesát různých jsem i vyzkoušel. Pokud si pamatuji, ta nejhezčí byla na zámku v Novém městě nad Metují, kde jsem chodil s dcerou kastelána... ta byla s nebesy, nebo ta v Litomyšli. nebo... ono jich bylo opravdu dost a každá jiná. Ta poslední asi nejhezčí, tu jsem si taky musel vyfotit (kdo mne zná, dobře ví jak já všechno fotím) je u Julie a je v eroticky červené barvě. Ale upřímně, moc dobře jsem se v ní nevyspal. Je taková ta s vodou a člověk se v ní pak cítí jako na rozbouřeném moři... a málem jsem jsem taky dostal i mořskou nemoc.

Prosím jen slušné komentáře.

.