Kreperat

Tak se jmenuje ten první z obrazů na pražské aukci v Karolinu, ze které jsem pro vás některé vybral. . . . . . I sochy tam byly a třeba vás budou inspirovat. Ta díla výtvarníci darovali na podporu handicapovaných studentů. Bylo to v prosinci. Taky máte holky takového pejska jako Zuzanka? .

. . . . A jedna růžička nakonec. .

Když se člověk podívá z okna, žádná sláva a tak pár letních, které jsem vám ještě neukázal. A když se člověk dává okénkem přes nějaký panel, hned ten ruch ulice vypadá víc zajímavě. Není to tak? . . . - . Na Příkopech v Praze. .

... a i tam kde ji zrovna nečekáme. Třeba i u Vltavy. A dokonce si s vámi zahraje i šachy. A tak mi napadá, už jste si někdy zahrávali se smrtí? -

Řeky mne od dětských let přitahují. Ženy taky, ale ty až o pár let později. Proto i každá moje procházka po Praze buď začne, nebo končí u Vltavy. Ale zrovna včera mne napadlo, že jsem přes Vltavu ještě nikdy nepřeplaval. Například přes Labe dokonce mnohokrát a byla to jednoho dne, asi v deseti letech, i moje první zkouška odvahy. Učil jsem se plavat sám, protože jednak moje rodiče plavat neuměli a taky jsem do všeho šel nejraději sám. A to mi myslím i zůstalo. Takže teď ještě ta Vltava. Samozřejmě až v létě. Kdo půjde do toho se mnou? A jak je to s vaším prvním plaváním? A s první ženou? :D .

. - Já vím, zase Japonky, ale dnes jsem nevyšel ven a tak co jsem našel v archivu. .

... který mne podněcuje, seznamovat se s Japonkami. Zen není nehnutě sedět, snažit se zastavit myšlenky a zbavit se falešných představ. Je to nepochopení, když si někdo zen tak představuje. Zen je otevřít se a nechat průchodnost svému srdci. Zen je přirozenost ve své podstatě bez jakéhokoli snažení. Je to v nás a proto to ani nemusíme hledat a snažit se uchopit. Je to tak snadné naleznout. Stačí si to jen uvědomit. Procitnout ze snění. Někdo tu včera u předešlého článku napsal, že ta dívka je taková čistá květinka uprostřed té šedi. A to je právě ten zen. .