Kreperat

Docela hodně jsem toho dnes zažil. Například viděl jsem moji ex (snad) naposled, raději jen z dáli, a ani moc toho nelituji. Stěhuje se prý do Čech. Zajel jsem do města hlavně proto, protože můj kamarád mi musel ten výfuk na autě dospravit. Má hezkou dceru. Je z dvojčat, takže má doma tu krásu dvakrát, což mu skoro závidím ... ... a taky fešného psa jako ovečku. Taky jsem dnes poznal pár nových lidí, například Renatu, která jen pro mne tančila, ale její fotka bude až příště. .

K té fotce vám musím tentokrát dát komentář. Vyšel jsem si včera po obědě do sousedního města Gelsenkirchenu tentokrát pěšky, protože to vypadalo na přeháňky a v dešti na kole nerad jezdím. I když tam nikoho zatím neznám, přesto jsem tam potkal jednoho kamaráda a souseda. Taky jsem se při krátkém deštíku podíval do tamnějšího kostela, kde se mne farář zeptal, byl jsem tam jen já a on, jestli nechci náhodou vyzpovídat. A nakonec, když se začalo víc zatahovat, vydal jsem se k domovu. Jak se mi často stává, ještě jsem ani nevyšel z města, spustil se déšť a tak jsem zašel do jednoho průjezdu a za mnou i turecká rodina. Babička a máma s malým synem a tou holčičkou. Holčičce jsem se asi nějak moc zalíbil, protože se mi hned věnovala a vesela na mne žvatla... Dal jsem tedy do hovoru i s její černovlasou mámou, typickou Turkyní a nedalo mi abych se nezeptal proč je ta holka blond s modrýma očima. Prý po tátovi a že i v Turecku jsou lidé světlovlasí a modroocí. Takže to je ta celá historie. Nen...

. . . . Před několiky dny jsem se šel podívat na místní hřbitov, protože tam bylo všechno rozvetlé. Ten hřbitov je zajímavej tím, že ty hroby jsou volně rozložené jako v parku a kdo chce odpočívat sám, v pokoji, bez sousedů, má tu možnost. Jak je vidět, tomu kocourovi se tam líbí, protože jsem ho tam viděl i loni. .

Pokud se nepletu, Němci kocovině někdy říkají Kater - kocour. Přemýšlím, proč zrovna ranní nevolnost a mít hlavu jako škopek má něco společného s kočkama, když přece píjí jen mlíčko. Čím asi jsou ty kočky, koco-vina, viny, že něco přeženeme a probudíme se s kocovinou? A možná mají ty kočky s tou kocovinou přesto něco společného, protože jsem si právě vzpomněl na jeden dětskej vtip. Staří kocouři se domlouvají že půjdou za kočkami mrouskat a zaslechne je malej kocourek. "Vemte mne sebou, já chci taky mrouskat." Nechtěli ho vzít, ale když tak pořád žadonil, řekli si, vezmeme ho tedy sebou ať se už trochu přiučí. Za komínem čekají hodinu dvě a pořád nic, kočky nikde. Kocourka to nakonec přistane bavit a řekne: "Mne už to mrouskání nebaví, jdu domů." Já vím, je to hloupej vtip, ale nakonec ti kocouři, když se nedočkali, taky třeba dostali kocovinu. Tahle kočka občas žadoní pod mým oknem. .

Kromě jetele, jak už jsem napsal a ukázal vám i fotky, tohle modré a občas i něco žlutého. Neodolal jsem jsem a pár květů jsem si vzal domů. Nevím určitě, ale to vpravo vypadá jako šípek. .

Nebyl to jen okamžik, ten pes se opravdu dlouhé minuty pásl přímo pod mým oknem. Jsem jediný v domě kdo nemá psa a dost tím trpím. Ne že bych jim ty psi záviděl, ale celá chodba tu páchne psinkou, zdá se že je nasáklá ve zdech, protože větrání nepomáhá, psi tu vyjí dlouhé hodiny, protože jejich majitelé odejdou a nechávají je po celý den zavřené doma a taky ten jejich věčný štěkot, kterým se i mezi sebou vzájemně obviňují. Ani v Čechách, jak to pozoruji, bez psů to prostě nejde. Někdy mám pocit, že nás psi jednou ovládnou a staneme se jejich otroky, jako to bylo s mloky od Čapka. .

Nejkrásnější místo tady, kde se cítím opravdu dobře, jako "doma". .