Kreperat

Ať si vy holky říkáte co chcete, my muži jsme citliví tvorové, zatímco vy ženy jste ve vztazích pragmatické, za což ani nemůžete, protože to máte v genech. Upřednostňujete muže z kterých máte nějaký užitek, neřkuli prospěch. I ta jistota tam velkou roli hraje. Zrovna o tom jsem nedávno diskutoval s jednou ženou. Sama přiznala, že je pro ní jen ztráta času pouštět se do nějakého dobrudržství (abyste si to špatně nevysvětlili, nemyslela tím mne), když nemá jistotu, že to bude ten, s kým jednou dožije. Jakoby ten krásný pocit, kdy vám srdce v hrudi skáče jak divoké, už ani nebylo pro život tak podstatné. Prý zůstane raději sama, ale v jistotě. A protože už se mnohokrát spálila, na lásku totální rezignace. No není to smutné? Tahle dívka z Václaváku má na nějakou rezignaci ještě čas. :D .

Je fakt, že jim někdy něco provedu, ale nemyslím to zle. Ani to nebudu rozvádět a berte to jako výkřik do neznáma... nebo spíše jako tiché povzdechnutí. .

Když se rozhodnu zůstat celý celý den doma (na rozdíl od dnů, kdy prodávám a jsem mezi lidmi) padnou na mne bezútěšné pocity. Mám tu sice hromadu dosud nepřečtených knih, CD a DVD a samozřejmě i internet, ale že nemám možnost na někoho promuvit (jen na sebe... někdy skutečně i trpím samomluvou) náladu mi to rozhodně nepřidá. Podobně na mne i včera v Gelsenkirchenu působila ulice, která vede tureckou čtvrtí. Opuštěné domy, zavřené obchody, podezřele postavající lidé (z nich mám někdy i obavy, že přijdu o foťák) a samozřejmě i dvory. . . . . . . Jediný obchod, který je tam otevřený. S tureckými svatebními šaty. . Fotky jsou opravdu jen z jedné ulice a takových je tu celá čtvrť. .

Ta problémy se štíhlou línií nemá. . Včera v turecké čtvrti v Gelsenkirchenu. .

V práci jsem neposlouchal šéfovou a za trest jsem musel spolu s ostatními kolegy jíst chlebovou polévku, kterou nám sama ukuchtila. Museli jsme ji sníst celou, jinak by nás čekal ještě větší trest. Zajímavé na tom snu bylo, že jsem šéfovou neměl a ani jsem nikdy jako řadovej zaměstnanec nepracoval. Vždy jen na vlastní noze, když nepočítám v Čechách svoji práci architekta, kde každý byl vlastním pánem. Probudil jsem se z toho snu s bolestmi hlavy a ty mi vydržely až do večera, protože jsem pravděpodobně dostal během dne i sluneční úpal. Zjistil jsem totiž, že kromě píchlé gumy u kola to odnesl i plášť, a tak mi nic lepšího nenapadlo, než jít pěšky hledat v pravé poledne do Gelsenkirchenu obchod. Když tak nad tím snem teď uvažuji, tu polévku jsem si ve skutečnosti i zasloužil, protože jsem někoho, neřeknu koho, dost pozlobil. Tehle muž je věčně nalitej a taky zlobí všechny holky. .

Srilankinka u mne kupovala kameny. .

Není sice technicky dokonalá, protože je na dálku zoomem... .