Kreperat

Jak jsem dnes jel vzadu v přecpaném autobude, jedna žena kolem pětatřiceti mi řekla, že se nemá čeho držet a tak jsem jí nabídl, že se může držet mne. A ona se mne opravdu chytla. Jak to s námi cloumalo, ten řidič jel jako blázen, byli jsme na sebe docela nalepeni tělo na tělo, a jak jsem ucítil její sladký horký dech, neodolal jsem, abych se k ni nenaklonil a nepolibil. Nebudete mi asi věřit, ale ona mi ten polibek vrátila zpátky. Něco podobného se mi stalo před lety v trolebusu v Petrohradu od jedné Rusky. Moje Maruška je nemocná, má rýmu a cítí se celá rozlámaná a tak jsem si tuhle polévku, jak ji mám rád, hustou a se sekanými špagety, tentokrát uvařil sám. Ta dnešní žena byl jen sen, když jsi si po té polévce na chvíli schrupnul, ale ta druhá Ruska byla opravdu skutečná. Jak se někdy i spojí skutečnost se snem ... a někdy to bývá i naopak. .

. . . . To smrtka nebylo přání do Nového roku. .

... by mne k něčemu mohla inspirovat... . . ... ale přímně řečeno, nebyla by příjemnější od mé přítelkyně? Mám tu doma dokonce i olejíčky. Taky se nechávátě rádi od svých milenců, milenek, partnerů... masírovat? .

... a já abych tam s Maruškou nechyběl. . . . . . . . . . A nakonec tlačenice úzkými uličkami Starého Města když to skončilo jako bonbónek. .

... i když u mne je to spíše jen tradice. První den roku u mne začal i bolestí zubu, takže se mám na co těšit po celá rok. .

... a inspiraci, co si dáte k pití, jistě sami najdete. . . . . . Krásný Nový rok plný štěstí a zdraví... a ať jste zítra ráno čiperní jako ta holčička. .

... protože už dva roky mám od nakladatele nabídku napsat knihu, ale ještě ne a ne aby mne múza políbila. Ty labutě by mne maximálně poštípaly. Kdo chce napsat tu knihu za mne, nebo aspoň některá z vás mne políbit? Třeba by se mi v hlavě rozsvítilo. Nehlaste se všechny. .