Kreperat

Nevím jestli jste se dívali včera odpolednena fotbal, ale při zahájení zápasu mne přímo bilo do očí i do uší, jak jsou ty národy, už jen podle svých státních hymen, rozdílné. Brazilci i Chilané nezpívali, nýbrž přímo z plna plic řvali... a hned mi napadlo, jak by asi proti tomu vyznělo Kde domov můj. Na rozdíl od nás jsou tyto oba národy temperamentní a takto vlastně přímo ukázaly sílu, hrdost a odhodlanost tu svoji vlast bránit. A nejen ve fotbale. Byl to na ně opravdu krásný pohled. Ta divokost a živočišnost z nich přímo sálala. Před nějakými časem mi padla do ruky kniha, v které byly texty všech státních hymen s komentáři. U české bylo, že Češi, aspoň podle těch slov, stále neví kde ta jejich vlast je a pořád ji hledají. Docela komické, ale hlavně smutné a tragické. Když vidím za Viktorkou ten Hrad, i naši představitelé jsou na tom podobně. Jediné co se jim povede, zakopnout o koberec. .

Suzanne je asi opravdu mezi mými kamarádkami a přítelkyněmi ta nejoriginálnější holka. Tady se byl na její Live-performanci podívat starosta (ten v kravatě) z Gelsenkirchenu. Moc tomu asi nerozuměl, tak si to nechal vysvětlovat. Návštěvníci, nebo lépe zvědavci. Tady je Suzanne s kamarádkou. - Všechno má jednou začátek a jednou konec. .

Proč sem dávám fotky z Prahy z lonského října s Viktorkou, když jsem v Německu? Jednak mi ji dnes připomněla VendyW a navíc Viktorka před pár dny zdárně maturovala. Některé z fotek jsem vám zatím ani neukázal. . Nejsou tam jen růže, ale i břízky a tak tam se mnou Viktorka laškovala. . Ty její nebesky modré oči prostě miluji. .

Bochum je bývalé hornické město sousedící s Essenem a v obou městech bylo několik železáren, velkých i malých, které zůstaly ladem, když se tu přestalo těžit uhlí a začalo se dovážet lacinější například z Brazilie. A co tedy s nimi? Jelikož je to technická památka, kterou je škoda srovnat se zemí, využívají se se dnes ty haly pro divadelní sály, konzertní síně a prostory pro výstavy. Jak už jsem tu jednou psal a ukázal, v jedné z nich měl i konzert můj kamarád Stefan. Tentokrát tam někdo vystavoval obrazy na skle. . . . . . Dá se tam dělat cokoli, třeba hrát fotbal. . A vstup pro každého kdo jde kolem zdarma. .

Už jsem tu neměl fotografickou hádanku. Ale nebudu vás tentokrát napínat. Prostituti a že by se tam nabízeli, to nejsou. Jejich ženy jsou v nákupním rauschi - opojení a muži na ně prostě trpělivě před obchodem vyčkávají, protože se neradi podílejí na tom jejich zběsilém přehrabování v hadrech. Ten prostřední muž je už nějak nedočkavej, jak se zdá. Nebo má obavy aby moc neutratila. Jsou tam zrovna slevy. Taky jsem takhle postával, takže vím o co jde. A co vy ženy, jak vaši muži na vaše spanilé jízdy do obchodů reagují? .

Včera odpoledne jsem jel na kole kolem a jak mne z okna viděla, hned za mnou z domu vyběhla. Je vidět, že na tu zahrádku dává pozor, ale nakonec to stejně neuhlídá, protože chodí do školy. Jednou prý viděla ožralý kluky jak to tam všechno rozkopávali, ale bála se jich. Jinak má Andaena moc dobrou paměť, protože mi hned vyčetla, že jsem ještě nadal na blog některé její fotky z května, aby si je mohla stáhnout. Tak to teď plním. To ještě stál ten dalekohled... ... a takto vypadal včera, ale úsměv z tváře Andaeně nezmizel. . Tyhle dvě jsou ještě z května... ... a takhle tam včera dopadly ty kytičky. . Ty fíky na stromku od Rikke (a byly to prý opravdu fíky) sezobali ptáčkové, takže aspoň k něčemu byl artefakt dobrý. .

Jsou to modráci, protože skoro nic jiného v "mém" lese neroste, ale hned jsem z nich udělal smaženici. . Po té bouři se lesem ani nedá projít, ale aspoň mi tam nikdo nebude lézt. . A zítra bude houbová smetanová omáčka... bohužel s německým knedlíkem. .