Kreperat

Samozřejmě ano. Stačí když někdo v metru zívne, tak pak dobrá polovina cestujících zívne taky, protože je to ovlivní. Ale o tom tu nechci psát, to jste jistě sami zažili. Myslím tentokrát opravdu "spánek jako nakažlivý" a tím nebezpečným nositelem je zrovna moje Maruška. Zatím sice té nákaze vzdoruji, ale člověk nikdy neví. Maruška třeba sedne do metra a v minutě usne. Nedávno, to jela sama, tak tvrdě usnula, že dojela do konečné stanice a pak zase zpátky odkud vyjela. Nejhorší je to s ní ovšem u mne doma. Já jí třeba něco vykládám, položí si hlavu na moje rameno a já pak po skutečně několika vteřinách vidím, že spokojeně spí. Pak se po pár minutách probudí a vykládá mi co se jí zdálo. Zprvu jsem myslel, že je takový ignorant. ale ona za to opravdu nemůže. A takových krátkých spánků si dokáže za večer dopřát i víc. Nakonec řekne, "mně se ani nechce spát, jen jsem se tak zamyslela". A pochopitelně žádný film v televizi ani nedokouká do konce a nakonec spolu s ní usnu...

. Možná jsou to i holky, já to nezkoumal. Tenhle prcek vypadá obzvlášť nebezpečně. .

V podstatě pobývám v létě v Německu hlavně proto, že tu mám dceru. Dobře si spolu rozumíme a zase jsme se k sobě našli cestu. Proč tu píši, že jsme si našli k sobě cestu? Protože moje žena už i za manželství dělala všechno, aby děti milovaly jen ji a na mne měla před nimi jen to nejhorší co ji napadlo. Neustále mne za mými zády pomlouvala. A pak nakonec, jak už jsem tu napsal, dala raději přednost té tzv. svaté matce, té sektě, odstěhovala se nadobro odtud a na dceru se prakticky vykašlala. Dceru vám neukáži, protože to nechce, ale aspoň místo kde bydlí... na kopci a Dortmund má jako na dlani. Živí se zdravě jako já a tohle mi dala k svačině. .

. To si jen tady hrály děti, ale vypadá to hezky. Bohužel můj les je jedna velká katastrofa, všude kolem jen pahýly kmenů... ... a padlé stromy. . Jen v mé čtvrti Wattenscheid má být poraženo 1.600 poškozených stromů a očištěno od narušených větví 5.000 stromů. Stačí pak větší vítr a spadnou lidem na hlavu. Do lesa je zatím pod velkou pokutou až 15.000 eur vstup zakázaný, ale lidé, včetmě mne, na to kašlou. To vyčištění lesa nespíš potrvá celý rok, pokud vůbec. .

Je to sice trochu piplkačka, ale je jich tu hodně, takže za pár minut mám plné hrstě. . Příroda, moje živitelka, mi tady dokáže nabídnout mnohé. Jak už jsem tu psal a ukázal, byly to pampelišky i s lupeny, mladé kopřivy, hříbky, až uzrají přijdou na řadu ostružiny ... a chystám se ozkoušet i jetel. Potentní jsem sice dost, někdy až moc, ale když chutná králíkům. .

... ale jak jde o houby, nemám zábrany a jsem ochoten ten život položit. Po té vichřici je to tam jako když tam padla bomba... ... a musím přelézat přes stromy, které tam všude leží. Některé stromy jsou nachýlené a pak stačí závan větru a spadnou ti na hlavu. Na hodně míst, o kterých vím, že tam rostou, jsem se ani nedostal. A navíc jsem potkal jeden pár Rusů, ti byli taky na houbách. Ti Rusové musí vlízt všude, i do mého lesa. Tyhle pro Marušku usuším... ... a dáme si spolu v zimě bramoračku. .

Nevím jestli jste se dívali včera odpolednena fotbal, ale při zahájení zápasu mne přímo bilo do očí i do uší, jak jsou ty národy, už jen podle svých státních hymen, rozdílné. Brazilci i Chilané nezpívali, nýbrž přímo z plna plic řvali... a hned mi napadlo, jak by asi proti tomu vyznělo Kde domov můj. Na rozdíl od nás jsou tyto oba národy temperamentní a takto vlastně přímo ukázaly sílu, hrdost a odhodlanost tu svoji vlast bránit. A nejen ve fotbale. Byl to na ně opravdu krásný pohled. Ta divokost a živočišnost z nich přímo sálala. Před nějakými časem mi padla do ruky kniha, v které byly texty všech státních hymen s komentáři. U české bylo, že Češi, aspoň podle těch slov, stále neví kde ta jejich vlast je a pořád ji hledají. Docela komické, ale hlavně smutné a tragické. Když vidím za Viktorkou ten Hrad, i naši představitelé jsou na tom podobně. Jediné co se jim povede, zakopnout o koberec. .