Kreperat

Byl to ten páteční. Ráno jsem se rozhodl, že nechám auto doma a pojedu do cetra města na kole. Je to dobrých deset kilometrů. Někdy jedu po silnici, je to o něco kratší, ale zase s převýšením a i nebezpečnější, ale cyklostezka byla dlouhou dobu po té bouři uzavřená. Tentokrát se mi zdálo, už je to dva týdny po té katastrofě, že po té cyklostezce projedu bez problémů. Navíc se jede celou cestu po rovině a kolem je i hezká příroda. Přesto tam stále přes cestu ještě leží stromy. U zubaře jsem šel jen na kontrolu... ... a při čekání v křesle jsem se aspoň vyfotil. Pak mi napadlo navštívit Stefan a přišel jsem v nejlepší čas. Jeho přítelkyně připravovala oběd. Vedle je hned městský park, divokých králíků je tam pořád plno, prošel jsem jím ... ... pak okoukl obchody, jako třeba tento a nakonec si u Deichmanna konečně koupil boty. Cestou domů jsem sice zmokl, ale čekala na mne tam dobrá večeře. Těstoviny s čerstvými hříbky na cibulce a trochu pak pochušené na smetaně. Nebyl to tak docela šp...

Ve středu jsem si koupil kalhoty a krásně mi padly. Navíc byly zlevněné z 39 eur na deset. Jaké mne vegetariána ale doma čekalo překvapení, když jsem v nich objevil našitý ústřižek ve všech možných řečech, že je v nich nedefinovatelné maso. Takže člověk si snad ani nemůže koupit kalhoty... do všeho ti lidé strčí maso. A co by tomu třeba řekli i muslimové, kdyby to bylo navíc prasečí. Člověk pak zhřeší a často ani o tom neví. .

. . A k tomu sklenici čerstvého mléka. Je něco lepšího? Lidé si ani uvědomují, jak vliv na další průběh dne má snídaně. .

Kdo z vás ke mně chodí na blog častěji, tak dobře ví, že v Praze hodně fotím svatby. Ne že bych je vyhledával, ale vždy se k nějaké nachomýtnu. A podobnně se mi to stává i tady v Němnecku, tentokrát v Gelsenkirchenu, kde je Turků víc jak Němců. Ty jejich svatby jsou hlavně zajímavé tím, že jsou často bez vkusu, šaty nevěst tak o padesát let zpátky a kýčové. I když tahle je v bílém a decentní. . . . . Jsou to muslimové, tak musí být nevěsta víc zahalená. Pak bude vše záležet jen na manželovi, jak se bude halit. .

Samozřejmě ano. Stačí když někdo v metru zívne, tak pak dobrá polovina cestujících zívne taky, protože je to ovlivní. Ale o tom tu nechci psát, to jste jistě sami zažili. Myslím tentokrát opravdu "spánek jako nakažlivý" a tím nebezpečným nositelem je zrovna moje Maruška. Zatím sice té nákaze vzdoruji, ale člověk nikdy neví. Maruška třeba sedne do metra a v minutě usne. Nedávno, to jela sama, tak tvrdě usnula, že dojela do konečné stanice a pak zase zpátky odkud vyjela. Nejhorší je to s ní ovšem u mne doma. Já jí třeba něco vykládám, položí si hlavu na moje rameno a já pak po skutečně několika vteřinách vidím, že spokojeně spí. Pak se po pár minutách probudí a vykládá mi co se jí zdálo. Zprvu jsem myslel, že je takový ignorant. ale ona za to opravdu nemůže. A takových krátkých spánků si dokáže za večer dopřát i víc. Nakonec řekne, "mně se ani nechce spát, jen jsem se tak zamyslela". A pochopitelně žádný film v televizi ani nedokouká do konce a nakonec spolu s ní usnu...

. Možná jsou to i holky, já to nezkoumal. Tenhle prcek vypadá obzvlášť nebezpečně. .

V podstatě pobývám v létě v Německu hlavně proto, že tu mám dceru. Dobře si spolu rozumíme a zase jsme se k sobě našli cestu. Proč tu píši, že jsme si našli k sobě cestu? Protože moje žena už i za manželství dělala všechno, aby děti milovaly jen ji a na mne měla před nimi jen to nejhorší co ji napadlo. Neustále mne za mými zády pomlouvala. A pak nakonec, jak už jsem tu napsal, dala raději přednost té tzv. svaté matce, té sektě, odstěhovala se nadobro odtud a na dceru se prakticky vykašlala. Dceru vám neukáži, protože to nechce, ale aspoň místo kde bydlí... na kopci a Dortmund má jako na dlani. Živí se zdravě jako já a tohle mi dala k svačině. .